208
Touha vˇek˚u
ještˇe pochybovat o poselství spásy? Mohou pˇrehlížet milosrdenství
soucitného Vykupitele?
Rozpadávající se tˇelo nemocného mohla uzdravit jen stvoˇritelská
moc. Hlas, který oživil ˇclovˇeka vytvoˇreného z prachu zemˇe, dal život
i umírajícímu tˇelu ochrnutého. Moc, která dala život tˇelu, obnovila
i srdce. Co B˚uh pˇri stvoˇrení “ˇrekl, to se stalo, jak pˇrikázal, tak vše
stojí”.
Žalm 33,9
.
Tentýž B˚uh dal život ˇclovˇeku, který byl mrtvý pro
své viny a hˇríchy. Uzdravení tˇela bylo d˚ukazem moci, jež obnovila
srdce. Kristus pˇrikázal ochrnutému vstát a jít, aby všichni vidˇeli, “že
Syn ˇclovˇeka má moc na zemi odpouštˇet hˇríchy”.
Marek 2,10
.
Kristus uzdravil duši i tˇelo ochrnutého. Po duchovním uzdravení
pˇrišlo uzdravení tˇelesné. Na to nesmíme zapomínat. I v dnešní dobˇe
jsou tisíce tˇelesnˇe nemocných lidí, kteˇrí stejnˇe jako ochrnutý muž
touží po slovech: “Odpouštˇejí se ti hˇríchy.”
Marek 2,9
.
Pˇríˇcinou
jejich strádání je bˇremeno hˇríchu, vnitˇrního neklidu a neuspokojené
touhy. Nikde jinde než u nebeského Lékaˇre duše pomoc nenajdou.
Pokoj, který posiluje mysl a uzdravuje tˇelo, dává jedinˇe on.
Ježíš pˇrišel, “aby zmaˇril ˇciny d’áblovy”.
1.
Jan˚uv 3,8
.
V nˇem byl
život. (
Jan 1,4
)
ˇRekl: “Já jsem pˇrišel, aby mˇely život a mˇely ho v
[169]
hojnosti.”
Jan 10,10
.
Ježíš “je Duchem oživujícím” (
1.
Korintským
15,45
)
a má stále stejnou životodárnou moc, jako když na zemi
uzdravoval nemocné a odpouštˇel viny hˇríšník˚um. “On ti odpouští
všechny nepravosti, ze všech nemocí tˇe uzdravuje.”
Žalm 103,3
.
Uzdravení ochrnutého na lidi silnˇe zap˚usobilo. Bylo to jako by
se otevˇrelo nebe a zjevila se sláva lepšího svˇeta. Když uzdravený
procházel zástupem, chválil Boha na každém kroku a nesl své l ˚užko,
jako by to bylo pírko. Lidé ustupovali a uvol ˇnovali mu cestu, s
úžasem a bázní na nˇeho hledˇeli a šeptali si mezi sebou: “Nˇeco
takového jsme ještˇe nikdy nevidˇeli.”
Marek 2,12
.
Farizeové byli ohromeni. Cítili, že jsou poraženi, a nebyli
schopni slova. Pochopili, že se jim nepodaˇrí nakazit dav svou žárli-
vostí. Obdivuhodné uzdravení ˇclovˇeka, kterého oni sami ponechali
napospas Božímu hnˇevu, pohnulo lidmi tak silnˇe, že na rabíny v té
chvíli zapomnˇeli. Židovští uˇcitelé vidˇeli, že Kristus má moc, kterou
oni pˇripisují jedinˇe Bohu, a pˇresto se na rozdíl od nich nechová
povýšenˇe, ale laskavˇe a d˚ustojnˇe. Byli zmateni a vyvedeni z míry.
Poznali pˇrítomnost vyšší moci, ale neuznali ji. ˇCím zˇretelnˇejší byl
d˚ukaz, že Ježíš má moc odpouštˇet na zemi hˇríchy, tím zatvrzeleji
