198
Touha vˇek˚u
“
At’ se chopí mé záštity a uzavˇre se mnou pokoj, at’ se mnou uzavˇre
pokoj.”
Izajáš 27,5
.
Duchové temnoty budou sice bojovat o každého,
nad kým jednou zvítˇezili, ale Boží andˇelé je pˇremohou. Pán praví:
“
Lze vzít bohatýru to, co pobral? M˚uže uniknout zajatý lid Spraved-
livého? Ale Hospodin praví toto: ‘I bohatýru je možno vzít zajatce,
co pobral ukrutník, m˚uže uniknout. Já s tvými odp˚urci povedu spor,
já spásu dám tvým syn˚um.’”
Izajáš 49,24.25
.
Na návštˇevˇe v Petrovˇe domˇe
Shromáždˇení v synagoze stále ještˇe žasli nad tím, co vidˇeli. Ježíš
si zatím odešel trochu odpoˇcinout do Petrova domu. I tam však byl
smutek. Matka Petrovy ženy byla nemocná, “ležela v horeˇcce”. Ježíš
ji uzdravil, ona vstala a obsluhovala jej i jeho uˇcedníky.
Zprávy o Kristovˇe p˚usobení se rychle rozšíˇrily po celém Ka-
farnaum. Lidé se báli rabín˚u, a proto si nedovolili žádat Ježíše o
uzdravení v sobotu. Jakmile však zapadlo slunce, nastal rozruch.
Obyvatelé mˇesta vyšli z dom˚u, obchod˚u a tržišt’ a hrnuli se do skrom-
ného pˇríbytku za Ježíšem. Nˇekteré nemocné pˇrinášeli na nosítkách,
jiní se opírali o své hole ˇci pˇrátele a z posledních sil se snažili dostat
ke Spasiteli.
Nemocní stále pˇricházeli a odcházeli. Nikdo totiž nevˇedˇel, jak
dlouho u nich Lékaˇr z˚ustane. Takový den Kafarnaum ještˇe nezažilo.
Všude se ozývaly jásavé výkˇriky uzdravených. Spasitel se radoval s
nimi. Když vidˇel utrpení tˇech, kdo za ním pˇricházeli, bylo mu jich
líto a byl velmi rád, že jim m˚uže vrátit zdraví a štˇestí.
Ježíš neskonˇcil, dokud neuzdravil posledního nemocného. Zá-
stup lidí se rozešel až pozdˇe v noci a v Šimonovˇe domˇe zavládl klid.
Skonˇcil dlouhý, rušný den a Ježíš si šel odpoˇcinout. Mˇesto ještˇe
spalo, když Spasitel “ˇcasnˇe ráno, ještˇe za tmy, vstal a vyšel z domu;
odešel na pusté místo a tam se modlil”.
Marek 1,35
.
Takový byl Ježíš˚uv život na zemi. ˇCasto posílal uˇcedníky, aby si
šli dom˚u odpoˇcinout, ale sám se nenechal odtrhnout od práce. Celé
dny uˇcil nevzdˇelané, uzdravoval nemocné, vracel zrak slepým, sytil
zástupy a veˇcer nebo brzy ráno odcházel do svatynˇe hor rozmlouvat
se svým Otcem. ˇCasto se celou noc modlil a rozjímal a za svítání se
vracel mezi lidi ke své práci.
