V Kafarnaum
197
duchové mˇeli volné pole p˚usobnosti.
Dˇejiny se opakují. I v dnešní dobˇe mnozí náboženští v˚udcové
otevírají Bibli, pˇredstírají, že si váží jejího uˇcení, ale ve skuteˇcnosti
ji nepˇrijímají jako Boží slovo. Všemožnˇe ji rozpitvávají a jasná
stanoviska Písma nahrazují vlastními pˇredstavami. Boží slovo v
jejich rukou ztrácí životodárnou sílu. Proto se rozmáhá nevˇera a bují
nepravost.
Když se satanovi podaˇrí podkopat víru v Písmo, obrací lidi k
jiným zdroj ˚um svˇetla a moci. Nenápadnˇe prosazuje sám sebe. Ten,
kdo opouští jasné uˇcení Božího slova a pˇresvˇedˇcující moc Ducha
svatého, otevírá dveˇre satanským silám. Kritika Písma a spekulování
o jeho uˇcení vytváˇrejí prostor pro nové formy starého pohanství
—
spiritismus a teosofii, které pronikají i do r ˚uzných kˇrest’anských
církví.
Spolu s kázáním evangelia se probouzejí k ˇcinnosti i síly, jejichž
prostˇrednictvím se projevují lživí duchové. Mnozí lidé si s nimi z
pouhé zvˇedavosti zahrávají, ale když v nich objeví projevy nadpˇri-
rozené moci, jsou natolik okouzleni, že se jimi nechají ovládnout.
Potom se už z jejich tajemné moci nemohou vymanit.
Nejsou schopni se chránit. Nemají žádné zábrany proti hˇríchu.
ˇClovˇek, který jednou zavrhne pˇrikázání Božího slova a Ducha sva-
tého, nikdy neví, jak hluboko m˚uže klesnout. Skrytý hˇrích ˇci silná
vášeˇn jej mohou zotroˇcit stejnˇe jako posedlého v Kafarnaum. Stále
mu však ještˇe zbývá nadˇeje.
Stejnˇe jako Kristus m˚užeme i my zvítˇezit nad nepˇrítelem mocí
Božího slova. B˚uh neovládá naši mysl bez našeho souhlasu. Pokud
však chceme poznat jeho v˚uli a ˇrídit se jí, patˇrí nám jeho zaslíbení:
“
Poznáte pravdu a pravda vás uˇciní svobodnými.” “Kdo chce ˇcinit
jeho v˚uli, pozná, zda je mé uˇcení z Boha, nebo mluvím-li sám za
sebe.”
Jan 8,32
;
Jan 7,17
.
Víra v tato zaslíbení m˚uže každého ˇclovˇeka
vysvobodit z pasti bludu a hˇríchu.
Každý se m˚uže rozhodnout, které moci se podˇrídí. Nikdo nem˚uže
padnout tak hluboko a být tak hˇríšný, aby nemohl najít vysvobození
v Kristu. Z úst d’áblem posedlého muže vycházela místo modlitby
jen satanova slova. Nevyslovená prosba jeho srdce však byla i pˇresto
[161]
vyslyšena. Volání ˇclovˇeka v nouzi, tˇreba i beze slov, nez˚ustane nikdy
bez povšimnutí. Lidé, kteˇrí chtˇejí uzavˇrít s Bohem smlouvu, nebu-
dou ponecháni v moci satana ˇci vlastní slabosti. Spasitel je vyzývá:
