196
Touha vˇek˚u
mu to pomohlo. Ve spárech zla byl zcela bezmocný. Sám se vydal
do rukou nepˇrítele a satan ovládl všechny jeho schopnosti. Pokušitel
jej omámil svými svody, zmocnil se ho a potom s ním zacházel
nelítostnˇe a krutˇe. Tak dopadají všichni, kdo si zahrávají se zlem.
Rozkoš zpoˇcátku okouzluje, ale nakonec ˇclovˇeka niˇcí a pˇrivádí ho k
zoufalství a šílenství.
Zlý duch, který pokoušel Krista na poušti a týral posedlého v
Kafarnaum, ovládal i nevˇeˇrící Židy. Vedl je k tomu, že pˇredstírali
zbožnost, a usilovnˇe na nˇe p˚usobil svými klamy, aby zavrhli Spa-
sitele. Židé byli v horší situaci než posedlý muž, protože necítili
potˇrebu Krista, a satan je tak mˇel zcela ve své moci.
V dobˇe Kristova pozemského života vystupˇnovaly mocnosti zla
své úsilí na nejvyšší míru. Satan se svými padlými andˇely se od vˇek˚u
snaží ovládnout tˇelo i duši ˇclovˇeka, strhnout ho do hˇríchu a utrpení,
a potom ze vší bídy obvinit Boha. Ježíš zjevoval lidem Boží povahu.
Pˇremáhal satana a osvobozoval lidi z jeho zajetí. Nový život, láska a
moc z nebe vstoupily do lidských srdcí a kníže zla povstal k boji za
svrchovanost svého království. Satan shromáždil všechny své síly a
bojoval proti Kristovu dílu na každém kroku.
P˚usobení zla
Tak tomu bude i v závˇereˇcné fázi boje mezi spravedlností a hˇrí-
chem. Na Kristovy uˇcedníky sestupuje z nebes nový život, svˇetlo a
moc. Zároveˇn však vystupuje nový život i z temnot a znásobuje sata-
novy síly. Na zemi se stupˇnuje napˇetí. Kníže zla je po zkušenostech
z dlouhého boje proti Bohu opatrný a pracuje v pˇrestrojení. Pˇrichází
jako andˇel svˇetla a celé zástupy lidí “se pˇridrží tˇech, kteˇrí svádˇejí
démonskými naukami”.
1.
Timoteovi 4,1
.
V Kristovˇe dobˇe byli v˚udcové a uˇcitelé Izraele proti p˚usobení
satana bezmocní. To jediné, co jim mohlo v boji proti démonským
silám pomoci, opomíjeli. Kristus zvítˇezil nad nepˇrítelem Božím slo-
vem. V˚udcové Izraele se považovali za vykladaˇce Božího slova, ale
zkoumali je jen proto, aby potvrdili své tradice a podpoˇrili ustano-
vení, která sami zavedli. Svými výklady pˇripisovali Písmu myšlenky,
jež byly Bohu cizí. Zatemˇnovali skuteˇcnosti, které B˚uh objasnil. Pˇreli
se o bezvýznamné podrobnosti, a pˇritom popírali to nejd˚uležitˇejší.
Tak se šíˇrila nevˇera. Boží slovo pro nˇe pˇrestalo mít svoji moc a zlí
[160]
