25.
kapitola — Povolání dalších uˇcedník ˚u
Nad Galilejským jezerem svítalo. Uˇcedníci byli po neúspˇešném
noˇcním lovu unaveni a sedˇeli v rybáˇrských ˇclunech na jezeˇre. Ježíš
si pˇrišel k vodˇe odpoˇcinout. Doufal, že ˇcasnˇe ráno tam najde chvíli
klidu. Každý den za ním totiž chodily velké zástupy. Brzy se kolem
nˇeho opˇet zaˇcali shromažd’ovat lidé. Jejich poˇcet rychle rostl a tlaˇcili
se na nˇeho ze všech stran. Uˇcedníci mezitím pˇripluli ke bˇrehu. Ježíš
se chtˇel vyhnout velikému návalu, nastoupil proto do Petrova ˇclunu
a pˇrikázal mu, aby odrazil lod’ od bˇrehu. Tak jej bylo lépe vidˇet i
slyšet a mohl uˇcit všechny, kdo tam pˇrišli.
Andˇelé s obdivem pozorovali, jak jejich slavný velitel sedí v
rybáˇrském ˇclunu pohupujícím se na zvlnˇeném jezeˇre a zvˇestuje
obrovskému zástupu na bˇrehu radostné poselství o spasení. Patˇrily
mu všechny pocty nebes. On se však sklonil k prostým lidem a
pod širým nebem jim hlásal veliké pravdy o svém království. Lepší
místo by pro své p˚usobení asi nenašel. Jezero, hory, širá pole a slunce
zaplavující krajinu svou záˇrí mu sloužily jako pˇríklady, na kterých
vysvˇetloval své poselství a které lidem usnadˇnovaly zapamatovat
si jeho uˇcení. Kristova podobenství nikdy nevyznˇela naprázdno.
Všechno, co ˇrekl, vždy nˇekoho zasáhlo jako slovo vˇeˇcného života.
Zástup na bˇrehu se stále rozr˚ustal. Starci opírající se o hole,
udatní muži z horských vesnic, rybáˇri, kteˇrí se právˇe vrátili z lovu
na jezeˇre, obchodníci, rabíni, bohatí, vzdˇelaní, staˇrí i mladí pˇrivádˇeli
své nemocné a trpící a tísnili se, jen aby mohli slyšet slova božského
Uˇcitele. Na tyto události se tˇešili proroci. Napsali:
“
Zemˇe Zabulón a Neftalím,
smˇerem k moˇri, za Jordánem,
Galilea pohan˚u —
lid bydlící v temnotách
uvidí veliké svˇetlo;
186
