Page 191 - Touha věků (2000)

Povolání dalších uˇcedník˚u
187
svˇetlo vzejde tˇem,
kdo sedˇeli v krajinˇe stínu smrti.”
Matouš 4,15.16.
Kromˇe zástupu na bˇrezích Genezaretského jezera mluvil Ježíš pˇri
svém kázání i k jiným posluchaˇc˚um. Myslel na budoucnost a vidˇel
své vˇerné ve vˇezeních, v soudních síních, v pokušení, opuštˇené a
ztrápené. Vidˇel jejich radosti i boje a problémy. Slova, která pronesl k
[153]
shromáždˇenému davu, patˇrila i dalším jeho následovník˚um. Mˇela pro
nˇe být poselstvím nadˇeje v utrpení, útˇechou v zármutku a nebeským
svˇetlem ve tmˇe. Hlas, který znˇel z rybáˇrského ˇclunu na Galilejském
jezeˇre, mˇel prostˇrednictvím Ducha svatého pˇrinášet pokoj lidem až
do konce ˇcasu.
Když Ježíš dokonˇcil své kázání, obrátil se k Petrovi a ˇrekl mu,
aby se vydal dále na jezero a spustil sítˇe. Petr byl však sklíˇcený.
Celou noc nic nechytil. Dlouhé hodiny pˇremýšlel o osudu Jana
Kˇrtitele, který se trápil opuštˇený ve vˇezení. Myslel na to, co ˇceká
Ježíše a jeho následovníky, na neúspˇech v Judeji a nepˇrátelství knˇeží
a rabín˚u. Dokonce ani v práci se mu nedaˇrilo. Díval se na prázdné
sítˇe a budoucnost se mu zdála být temná a beznadˇejná. ˇRekl: “Mistˇre,
namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo
spustím sítˇe.”
Lukáš 5,5
.
V ˇcistých vodách jezera se dalo lovit do sítí jedinˇe v noci. Poté, co
se uˇcedníci celou noc bezvýslednˇe namáhali, se jim zdálo zbyteˇcné
vrhat sítˇe ve dne, ale Ježíš pˇrikázal a oni z lásky k nˇemu poslechli.
Šimon a jeho bratr spustili sít’. Když ji chtˇeli vytáhnout, zaˇcala se
trhat pod tíhou obrovského množství ryb. Museli pˇrivolat na pomoc
Jakuba a Jana. Když úlovek spoleˇcnˇe vytáhli, byly oba ˇcluny tak
plné, že jim hrozilo potopení.
Petr však nemyslel ani na ˇcluny, ani na náklad. V nevídaném
zázraku vidˇel projev Boží moci. Pochopil, že Ježíš vládne nad celou
pˇrírodou. V Boží pˇrítomnosti cítil svoji vlastní hˇríšnost. Stydˇel se za
svoji ned˚uvˇeru. Láska k Mistrovi, vdˇeˇcnost za jeho milost a pˇrede-
vším vˇedomí vlastní hˇríšnosti v pˇrítomnosti nekoneˇcné ˇcistoty jej
pˇremohly. Zatímco se ostatní starali o úlovek, Petr padl k Spasitelo-
vým nohám a volal: “Odejdi ode mne, Pane, vždyt’ já jsem ˇclovˇek
hˇríšný.”
Lukáš 5,8
.