Poprvé pˇred veleradou
159
Ježíš si ve svém díle, které bylo stejnˇe svaté a významné jako
Otcovo dílo v nebi, ˇcinil nárok na stejná práva, jako má B˚uh. To
farizeje ještˇe více popouzelo. V jejich pojetí nejen pˇrestupoval zákon,
ale tím, že “nazýval Boha vlastním Otcem” (
Jan 5,18
),
se mu stavˇel
na roveˇn.
Celý židovský národ nazýval Boha svým Otcem, a kdyby se byl
Kristus pˇrihlásil ke stejnému vztahu k Bohu, jaký mˇeli oni, nebyli
by se tak rozˇcilili. Považovali však Kristova slova o synovství za
vrchol opovážlivosti, a proto jej obvinili z rouhání.
Kristovi protivníci nemˇeli jediný d˚ukaz, kterým by dokázali
vyvrátit pravdy, jimiž Ježíš p˚usobil na jejich svˇedomí. Mohli se
odvolávat jen na své zvyky a tradice. Ty však byly — ve srovnání
s Ježíšovými výroky podloženými Božím slovem a zkušenostmi z
pˇrírody — slabé a prázdné. Kdyby byli rabíni jen trochu zatoužili po
svˇetle, poznali by, že Ježíš má pravdu. Oni se však vyhýbali tomu, co
ˇrekl o sobotˇe, a snažili se proti nˇemu podnítit hnˇev lidu, protože se
prohlásil za rovného s Bohem. Jejich zloba neznala mezí. Kdyby se
nebáli lidu, byli by Ježíše na místˇe zabili. Ale lid si jej velmi oblíbil.
Mnozí v nˇem našli pˇrítele, který je uzdravoval z nemocí a utˇešoval
v zármutku. Ospravedl ˇnovali jeho uzdravení chromého u Bethesdy.
Knˇeží a rabíni museli tedy nˇejaký ˇcas krotit svoji nenávist.
Ježíš vyznává své božství
Ježíš odmítl naˇrˇcení z rouhání. “To, z ˇceho mˇe obvi ˇnujete,” ˇrekl,
“
ˇciním proto, že jsem Boží Syn a jsem jedno s Bohem v podstatˇe,
v˚uli i úmyslech. Spolupracuji s Bohem v každém jeho ˇcinu.” “Syn
nem˚uže sám od sebe ˇcinit nic než to, co vidí ˇcinit Otce.”
Jan 5,19
.
Knˇeží a rabíni vytýkali Božímu Synu právˇe dílo, které pˇrišel na zem
vykonat. Svými hˇríchy se odlouˇcili od Boha, byli zaslepení pýchou
a jednali nezávisle na Bohu. Mysleli si, že si ve všem vystaˇcí. Neu-
vˇedomovali si, že potˇrebují, aby jejich kroky ˇrídila vyšší moudrost.
Boží Syn se však podˇrizoval v˚uli Otce a byl zcela závislý na jeho
moci. Kristovo sebezapˇrení bylo tak veliké, že nic neplánoval bez
Boha. Pˇrijal zámˇer, který s ním B˚uh mˇel, a uskuteˇcˇnoval to, co mu
Otec den za dnem zjevoval. Stejnˇe bychom se mˇeli Boha držet i my
a plnit ve svém životˇe jeho v˚uli.
