Poprvé pˇred veleradou
155
Uzdravený chromý se shýbl pro své l ˚užko, byla to vlastnˇe jen
rohož a pˇrikrývka, s radostí se narovnal a rozhlížel se po Spasiteli.
Ježíš se však už ztratil v davu. Muž dostal strach, že ho snad ani
nepozná, až se s ním zase setká. Kráˇcel pevným a jistým krokem,
chválil Boha a radoval se z novˇe nabyté síly. Potkal nˇekolik farize˚u
a hned jim vyprávˇel o svém uzdravení. Nezájem, s jakým vyslechli
jeho pˇríbˇeh, jej zarazil.
Se zachmuˇrenou tváˇrí jej pˇrerušili a zeptali se, proˇc nosí l ˚užko v
sobotu. Ostˇre mu pˇripomnˇeli, že nosit bˇremena v den Pánˇe zákon
zapovídá. Muž samou radostí zapomnˇel, že je sobota. Pˇresto necítil
žádnou vinu proto, že uposlechl nˇekoho, kdo má od Boha takovou
moc. Smˇele odpovˇedˇel: “Ten, který mˇe uzdravil, mi ˇrekl: ‘Vezmi
své lože a chod’!’”
Jan 5,11
.
Ptali se ho, kdo to byl, ale on jim
nedokázal odpovˇedˇet. Zákoníci dobˇre vˇedˇeli, kdo jediný je schopen
vykonat takový zázrak. Chtˇeli však pˇrímé svˇedectví o tom, že to byl
Ježíš, aby jej mohli obvinit z porušování soboty. Podle jejich mínˇení
pˇrestoupil zákon nejen uzdravením nemocného v sobotu, ale ještˇe
se rouhal tím, že mu pˇrikázal, aby si odnesl l ˚užko.
Židé natolik pˇrekroutili zákon, že se z nˇeho stalo otrocké jho.
Jejich nesmyslné požadavky se staly terˇcem posmˇechu ostatních
národ˚u. Zvláštˇe sobotu zatížili ve všech smˇerech mnoha naprosto
zbyteˇcnými zákazy. Nebyla pro nˇe potˇešením ani slavným a svatým
dnem Pánˇe. Zákoníci a farizeové udˇelali z jejího zachovávání nesne-
sitelné bˇremeno. Židé nesmˇeli v sobotu zapálit oheˇn, ani rozsvítit
svíˇcku. Byli pak v mnoha ohledech závislí na pohanech, kteˇrí za
nˇe vykonávali to, co oni sami mˇeli zakázáno. Neuvˇedomovali si,
že kdyby na zapovˇezených ˇcinnostech bylo nˇeco hˇríšného, bylo by
hˇríchem i to, že je požadovali od nˇekoho jiného. Byli pˇresvˇedˇceni,
že spasení je pouze pro Židy a ostatní jsou na tom už tak beznadˇejnˇe
špatnˇe, že na tom ani h˚uˇre být nemohou. B˚uh nevydal žádné pˇriká-
zání, které by nemohli dodržovat všichni lidé. Jeho zákon nepˇripouští
žádné nesmyslné ˇci sobecké omezování.
V chrámu se Ježíš setkal s ˇclovˇekem, kterého uzdravil. Muž
pˇrišel, aby pˇrinesl obˇet’ za hˇríchy a obˇet’ dík˚u za veliké milosrdenství,
jehož se mu dostalo. Ježíš jej vyhledal mezi vˇeˇrícími, dal se mu
poznat a varoval ho: “Hle, jsi zdráv. Už nehˇreš, aby tˇe nepotkalo
nˇeco horšího!”
Jan 5,14
.
