Opˇet v Kánˇe
151
že jeho syn bude zdráv, ale získal i pevnou víru v Krista jako svého
Vykupitele.
V téže chvíli zpozorovali sluhové u l ˚užka umírajícího dítˇete v
Kafarnaum náhlou a nepochopitelnou zmˇenu. Z tváˇre nemocného
zmizel stín smrti. Horeˇcka ustoupila a chlapec se zaˇcal uzdravovat.
Kalné oˇci se rozjasnily, zesláblé a vyˇcerpané tˇelo zesílilo. Nez˚ustala
na nˇem ani stopa nemoci. Rozpálené tˇelo se zklidnilo a chlapec
usnul. Horeˇcka ustoupila v dobˇe nejvˇetšího sluneˇcního žáru. Všichni
v domˇe byli ohromeni a velmi se radovali.
Kána nebyla od Kafarnaum daleko a královský úˇredník se mohl
vrátit dom˚u ještˇe veˇcer. On však nepospíchal a dom˚u dorazil až ráno.
To byl ale návrat! Když odcházel za Ježíšem, byl zoufalý. I slunce se
mu zdálo být kruté a zpˇev pták˚u na nˇeho p˚usobil jako výsmˇech. Ted’
bylo všechno jiné. Celá pˇríroda byla jako promˇenˇená. Díval se na
svˇet jinýma oˇcima. Vracel se brzy ráno. Všude bylo ticho. Zdálo se
mu, že celá pˇríroda chválí Boha spolu s ním. Ještˇe než došel dom˚u,
vyšli mu naproti jeho sluhové. Pˇredstavovali si, jak se asi trápí, a
[123]
chtˇeli ho potˇešit. Když mu však oznámili radostnou novinu, šlechtic
nebyl v˚ubec pˇrekvapen. Z jim nepochopitelného d˚uvodu se naléhavˇe
ptal, kdy pˇresnˇe se dítˇe zaˇcalo uzdravovat. Odpovˇedˇeli: “Vˇcera
hodinu po poledni mu pˇrestala horeˇcka.”
Jan 4,52
.
V okamžiku,
kdy dvoˇran uvˇeˇril ujištˇení: “Tv˚uj syn žije,” dotkla se Boží láska
umírajícího dítˇete. Rozradostnˇený otec spˇechal, aby objal svého
syna. Pˇrivinul ho k sobˇe jako zmrtvýchvstalého a znovu a znovu
dˇekoval Bohu za jeho zázraˇcné uzdravení.
Královský dvoˇran se chtˇel o Kristu dozvˇedˇet více. Když se poz-
dˇeji seznámil s jeho uˇcením, pˇripojil se s celým svým domem k
jeho uˇcedník˚um. Utrpení nakonec pˇrispˇelo k obrácení celé rodiny.
Zprávy o zázraˇcném uzdravení se rychle rozšíˇrily a Kafarnaum, kde
Ježíš vykonal tolik podivuhodných skutk˚u, bylo pˇripraveno na jeho
pˇrímé p˚usobení. Ježíš pomohl šlechtici v Kafarnaum a chce pomoci
i nám. My se však ˇcasto chováme stejnˇe jako onen zoufalý otec a
obracíme se k Ježíši jen tehdy, když nám jde o nˇejaký pozemský
zájem. Podle toho, jak splní naši žádost, potom d˚uvˇeˇrujeme jeho
lásce. Spasitel nám chce dát víc, než žádáme. Nevyhovuje našim
prosbám hned, aby nám ukázal, jak zvrácené je naše srdce a jak
nutnˇe potˇrebujeme jeho milost. Chce, abychom se zbavili sobectví,
