152
Touha vˇek˚u
které nás k nˇemu pˇrivádí. Musíme uznat svou bezmocnost a ubohost
a cele se spolehnout na jeho lásku.
Dvoˇran chtˇel, aby se jeho žádost splnila dˇríve, než uvˇeˇrí. Musel
však pˇrijmout Ježíšovo slovo, spolehnout se na to, že jeho prosba
byla vyslyšena a že mu požehnal. To je pouˇcením i pro nás. Nemáme
vˇeˇrit proto, že vidíme nebo cítíme, že nás B˚uh slyší. Máme vˇeˇrit jeho
zaslíbením. Když k nˇemu pˇricházíme s vírou, proniká k nˇemu každá
naše prosba. Pokud jsme se modlili za požehnání, mˇeli bychom
vˇeˇrit, že nám je dává, a dˇekovat za nˇe. M˚užeme se vˇenovat svým
povinnostem a být si jisti, že se požehnání projeví, až je budeme
nejvíc potˇrebovat. Dokážeme-li to, získáme jistotu, že naše prosby
jsou vyslyšeny. B˚uh pro nás uˇciní “neskonale víc” — “pro bohatství
své slávy”, vždyt’ “je nesmírnˇe veliký ve své moci”.
Efezským
3,20.16
;
Efezským 1,19
.
[124]
