150
Touha vˇek˚u
Vˇedˇel však také, že si otec v duchu stanovil podmínku, a pokud
ta nebude splnˇena, neuvˇeˇrí. Pokud Ježíš nesplní jeho prosbu, šlechtic
jej jako Mesiáše nepˇrijme. Plný úzkosti ˇcekal úˇredník na odpovˇed’ a
Ježíš mu ˇrekl: “Neuvidíte-li znamení a zázraky, neuvˇeˇríte. . . ”
Jan
[122]
4,48
.
Otci nemocného dítˇete nestaˇcily všechny dosavadní d˚ukazy o
tom, že Ježíš je Kristus. Byl ochoten v nˇeho uvˇeˇrit jen tehdy, když
splní jeho žádost. Spasitel poukazoval na rozdíl mezi pochybováním
a nevírou židovského šlechtice a upˇrímnou vírou Samaˇran˚u, kteˇrí
od nˇeho žádný zázrak ani znamení nežádali. Ježíšovo slovo mocnˇe
zasáhlo jejich srdce a stalo se pro nˇe nepomíjejícím d˚ukazem jeho
božství. Krista velmi mrzelo, že lid, jemuž byla svˇeˇrena svatá Písma,
neslyší, jak k nim B˚uh promlouvá ve svém Synu.
Královský úˇredník pˇrece jen nˇejakou víru mˇel. Jinak by byl
nepˇrišel prosit o nejvzácnˇejší požehnání, jaké znal. Ježíš mˇel pro
nˇeho ještˇe vˇetší dar. Nejenže chtˇel uzdravit jeho dítˇe, ale pˇrál si,
aby úˇredník i celá jeho rodina mˇeli podíl na spasení. Chtˇel, aby
v Kafarnaum, kde mˇel již brzy zaˇcít p˚usobit, svítilo svˇetlo. Dˇríve,
než šlechtic zatouží po Kristovˇe milosti, si však musí uvˇedomit,
co nejvíc potˇrebuje. Tento dvoˇran pˇredstavoval znaˇcnou ˇcást svého
národa. O Krista se zajímal jen pro vlastní prospˇech. Také mnozí
další doufali, že z Ježíšovy moci získají nˇejaké zvláštní výhody, a
svou víru zakládali na pomíjivém prospˇechu. Nerozpoznali nemoc
svého ducha a necítili potˇrebu Boží milosti.
Když Spasitel promluvil, jeho slova odhalila dvoˇranovo srdce
jako silný záblesk svˇetla. Šlechtic pochopil, že Krista vyhledal jen
ze sobeckých pohnutek. Poznal pravou podstatu své kolísavé víry.
V zoufalství si uvˇedomil, že pochybnosti by mohly stát jeho syna
život. Vidˇel, že stojí vedle nˇekoho, kdo dokáže ˇcíst myšlenky a pro
nˇehož není nic nemožné. Úpˇenlivˇe zvolal: “Pane, pojd’, než mé
dítˇe umˇre!”
Jan 4,49
.
Vírou se chytil Krista jako kdysi Jákob, který
zápasil s andˇelem a zvolal: “Nepustím tˇe, dokud mi nepožehnáš.”
1.
Mojžíšova 32,27
.
A stejnˇe jako Jákob i on zvítˇezil. Spasitel se nikdy neodvrací od
ˇclovˇeka, který se k nˇemu v nouzi upíná a volá o pomoc. “Vrat’ se
dom˚u, tv˚uj syn je živ!”
Jan 4,50
.
Královský služebník odcházel od
Krista s pokojem a radostí, jakou dosud nepoznal. Nejenže uvˇeˇril,
