Zastavení v Samaˇrsku
147
Vnˇejší nádvoˇrí jeruzalémského chrámu bylo od ostatních prostor
posvátné budovy oddˇeleno nízkou zdí. Na ní bylo v r ˚uzných jazycích
napsáno, že její hranice smˇejí pˇrekroˇcit jen Židé. Kdyby se byl
nˇejaký pohan odvážil vstoupit do vnitˇrního prostoru, byl by takové
znesvˇecení chrámu zaplatil životem. Ježíš, který dával chrámu a
chrámovým obˇrad˚um smysl, však zval pohany k sobˇe, mˇel pro nˇe
pochopení a ve své božské milosti jim pˇrinášel spasení, které Židé
odmítli.
Ježíš˚uv pobyt v Samaˇrsku mˇel být požehnáním i pro uˇcedníky,
kteˇrí se ještˇe neoprostili od židovského fanatismu. Mysleli si, že
jako správní Židé se musejí k Samaˇran˚um chovat nepˇrátelsky.
[119]
Ježíšovo poˇcínání nedokázali pochopit. Nemohli však jeho pˇríklad
odmítnout, byli jeho vˇernými následovníky. Bˇehem onˇech dvou dn˚u
v Samaˇrsku navenek pˇrekonávali své pˇredsudky, vnitˇrnˇe se jich však
nezbavili. Jen tˇežko uznávali, že jejich pohrdání a nenávist se musí
zmˇenit v pochopení a lásku. Teprve po Kristovˇe nanebevstoupení
zaˇcali vidˇet jeho uˇcení v novém svˇetle. Po vylití Ducha svatého
si pˇripomínali Spasitel ˚uv pohled, jeho slova, úctu a lásku, s jakou
se choval k opovrhovaným cizinc˚um. Když Petr kázal v Samaˇrsku,
snažil se o totéž. Když byl Jan povolán do Efezu a Smyrny, vzpomnˇel
si na zkušenost ze Šekemu a byl svému Uˇciteli nesmírnˇe vdˇeˇcný.
Ježíš totiž vˇedˇel, jaké tˇežkosti je potkají, a svým pˇríkladem jim
ukázal, jak je mají pˇrekonávat.
Spasitel dnes pˇristupuje k lidem stejnˇe jako tehdy, když u studny
podával samaˇrské ženˇe vodu života. Nˇekteˇrí kˇrest’ané snad opovrhují
lidmi na okraji spoleˇcnosti a vyhýbají se jim. Kristus však miluje
každého, nehledí na jeho p˚uvod, národnost ˇci postavení, jeho láskou
k ˇclovˇeku nem˚uže nic otˇrást. Každému, i tomu nejvˇetšímu hˇríšníkovi,
ˇríká: “Kdybys mne požádal, dal bych ti vodu života.”
Pozvání evangelia není možné omezovat a zvˇestovat jen nˇekolika
vybraným lidem, o nichž si myslíme, že když je pˇrijmou, zaˇcnou nám
prokazovat ˇcest. Poselství se má dostat ke všem lidem. Každému,
kdo je ochoten pˇrijmout pravdu, ji Kristus rád pˇredloží. Pˇredstaví
mu Otce, jenž dovede ˇcíst v lidském srdci, i bohoslužbu, která se mu
líbí. K takovým lidem nemluví v podobenstvích. Stejnˇe jako ženˇe u
studny jim ˇríká: “Já jsem to — ten, který k tobˇe mluví.”
Jan 4,26
.
Ježíš odpoˇcíval u Jákobovy studny pˇri návratu z Judeje, kde jeho
služba pˇrinesla jen málo ovoce. Odmítli jej tam knˇeží i rabíni a ani
