148
Touha vˇek˚u
ti, kdo se k nˇemu hlásili jako uˇcedníci, nepochopili jeho božskou
povahu. Byl zesláblý a unavený, pˇresto však neopomenul pˇríleži-
tost promluvit s cizí ženou, která patˇrila k nepˇrátelskému národu a
oˇcividnˇe žila v hˇríchu. Spasitel neˇcekal, až se shromáždí davy lidí.
ˇCasto zaˇcal uˇcit jen nˇekolik jednotlivc˚u, kteˇrí se kolem nˇeho sešli.
Postupnˇe se k nim pˇridávali další kolemjdoucí, až se vytvoˇril celý
zástup, a všichni s údivem a posvátnou úctou poslouchali Boží slovo
z úst nebeského Uˇcitele.
Kristovi služebníci by si nemˇeli myslet, že k nˇekolika málo lidem
nemohou promluvit s takovou vážností jako k velkému shromáždˇení.
Možná, že jejich poselství bude chtít slyšet jen jeden ˇclovˇek. Kdo
však m˚uže vˇedˇet, jak dalekosáhlý bude jeho vliv? Dokonce i uˇced-
ník˚um se zdálo, že rozhovorem se Samaˇrankou Spasitel maˇrí sv˚uj
ˇcas. Ježíš s ní však mluvil upˇrímnˇeji a výmluvnˇeji než s králi, rádci
ˇci veleknˇezi. Slova, která jí tehdy u studny ˇrekl, potom opakovanˇe
znˇela v nejzapadlejších koutech zemˇe.
Jakmile Samaˇranka poznala Spasitele, pˇrivedla k nˇemu další.
Projevila se jako lepší misionáˇr než Ježíšovi uˇcedníci. Ti v Samaˇr-
sku nevidˇeli vhodné pole pro misijní práci. Mysleli jen na veliké
dílo, které vykonají nˇekdy v budoucnosti. Nevidˇeli, že pˇrímo pˇred
nimi leží úroda zralá ke sklizni. Žena, kterou pohrdali, pˇrivedla ke
[120]
Spasiteli celé mˇesto. Okamžitˇe se vydala za svými krajany a nesla
jim svˇetlo.
Samaˇrská žena je pˇríkladem p˚usobení skuteˇcné víry v Krista.
Každý opravdový uˇcedník se rodí do Božího království jako mi-
sionáˇr. ˇClovˇek, který pije z vody života, se stává zdrojem života.
Kdo dostává, rozdává. Kristova milost v lidském srdci je jako pra-
men v poušti. Rozlévá se, každého obˇcerstvuje a v tˇech, kdo hynou,
probouzí touhu napít se vody života.
[121]
