Zastavení v Samaˇrsku
145
džbán byl neklamným d˚ukazem toho, že na ni jeho slova mocnˇe
zap˚usobila. Z celé duše toužila po vodˇe života. Úplnˇe zapomnˇela na
to, proˇc ke studni pˇrišla, i na to, že chtˇela podat Spasiteli vodu, aby
uhasil svoji žízeˇn. Plna radosti spˇechala k ostatním. Chtˇela se s nimi
podˇelit o svˇetlo, které právˇe pˇrijala.
“
Pojd’te se podívat na ˇclovˇeka, který mi ˇrekl všecko, co jsem
dˇelala,” ˇrekla lidem ve mˇestˇe. “Není to snad Mesiáš?”
Jan 4,29
.
Její
slova na nˇe zap˚usobila. Její tváˇr dostala nový výraz a vypadala úplnˇe
[117]
jinak. Chtˇeli Ježíše vidˇet. “Vyšli tedy z mˇesta a šli k nˇemu.”
Jan
4,30
.
Ježíš stále ještˇe sedˇel u studny a rozhlížel se po obilných polích
kolem sebe. Zlaté slunce prozaˇrovalo jejich jemnou zeleˇn. Ježíš na
nˇe ukázal a pak promluvil k uˇcedník˚um v podobenství: “Neˇríkáte
snad: Ještˇe ˇctyˇri mˇesíce a budou žnˇe? Hle, pravím vám, pozvednˇete
zraky a pohled’te na pole, že již zbˇelela ke žni.”
Jan 4,35
.
Než
domluvil, vidˇel, že ke studni pˇricházejí lidé. Do žní zbývaly ještˇe
ˇctyˇri mˇesíce, ale pˇred nimi byla úroda zralá ke sklizni.
ˇRekl: “Již pˇrijímá odmˇenu ten, kdo žne, a shromažd’uje úrodu k
vˇeˇcnému životu, aby se spoleˇcnˇe radovali rozsévaˇc i žnec. Pˇritom je
pravdivé rˇcení, že jeden rozsévá a druhý žne.”
Jan 4,36.37
.
Kristus
tím poukázal na svaté poslání, kterým jsou Bohu zavázáni všichni,
kdo pˇrijali evangelium. Mají být jeho živými nástroji. B˚uh od nich
vyžaduje osobní službu. At’ už zaséváme, nebo sklízíme, pracujeme
pro Pána. Jeden rozsévá a druhý žne, oba potom dostávají svoji
mzdu a spoleˇcnˇe se z ní radují.
Ježíš ˇrekl uˇcedník˚um: “Já jsem vás poslal, abyste žali tam, kde
jste nepracovali. Jiní pracovali a vy v jejich práci pokraˇcujete.”
Jan 4,38
.
Spasitel vidˇel dopˇredu a mˇel na mysli velikou sklizeˇn
o letnicích. Chtˇel, aby si uˇcedníci uvˇedomili, že svým dílem jen
navazují na práci jiných, a nepovažovali úspˇech za vlastní zásluhu.
Kristus již od Adamova pádu povˇeˇroval vyvolené služebníky, aby
zasévali semeno pravdy do lidských srdcí. Neviditelná a všemocná
síla na nˇe nenápadnˇe, ale mocnˇe p˚usobila a pˇripravovala sklizeˇn.
B˚uh svou milostí zavlažoval a vyživoval semeno pravdy. Kristus
byl pˇripraven zalít je svou vlastní krví. Jeho uˇcedníci mˇeli velikou
pˇrednost — byli Božími spolupracovníky. Pokraˇcovali v díle Krista
i všech svatých muž˚u minulosti. Vylitím Ducha svatého o letnicích
se v jeden den mˇely obrátit tisíce lidí. Byl to výsledek Kristova úsilí,
[118]
