144
Touha vˇek˚u
Snažila se toto proroctví pochopit. V její mysli už záˇrilo svˇetlo. V
jejím srdci proudila voda života, duchovní dar, který Kristus dává
každému, kdo po nˇem touží. P˚usobil v ní Duch svatý.
Skuteˇcnost, kterou Kristus tak jasnˇe odhalil samaˇrské ženˇe, ne-
mohl pˇredložit pokryteckým Žid˚um. Ve styku s nimi byl mnohem
opatrnˇejší. To, co bylo upˇreno Žid˚um a co mˇeli pozdˇeji uˇcedníci
uchovat v tajnosti, sdˇelil Kristus obyˇcejné Samaˇrance. Vˇedˇel, že si
své poznání nenechá pro sebe a bude je zvˇestovat ostatním, aby i oni
mohli mít podíl na jeho milosti.
Když se uˇcedníci vrátili z nákupu a vidˇeli Mistra mluvit se Sama-
ˇrankou, byli pˇrekvapeni. Nevypil ani doušek ˇcerstvé vody, po níž tak
toužil, a nevzal si ani kousek jídla, které uˇcedníci pˇrinesli. Niˇcím se
nenechal vyrušit. Když žena odešla, zaˇcali na nˇeho uˇcedníci naléhat,
aby se najedl. On však tiše sedˇel a rozjímal. Z jeho tváˇre vyzaˇrovalo
svˇetlo a uˇcedníci se báli pˇrerušit jeho spojení s nebem. Vˇedˇeli však,
jak je vyˇcerpaný a unavený, a považovali za svou povinnost pˇripo-
menout mu, co jeho tˇelo potˇrebuje. Ježíš nepˇrehlédl jejich laskavou
péˇci a ˇrekl: “Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte.”
Jan 4,32
.
Uˇcedníci se divili, kdo mu mohl pˇrinést nˇeco k jídlu. Na vysvˇet-
lenou jim ˇrekl: “M˚uj pokrm jest, abych ˇcinil v˚uli toho, který mˇe
poslal, a dokonal jeho dílo.”
Jan 4,34
.
Ježíš mˇel velkou radost z toho,
že jeho slova probudila v samaˇrské ženˇe svˇedomí. Vidˇel, jak pije
vodu života, a to utišilo jeho hlad i žízeˇn. Vˇedomí, že plní poslání,
pro které sestoupil z nebes, ho posilovalo v práci a povznášelo jej
nad bˇežné lidské potˇreby. Služba ˇclovˇeku, který hladoví a žízní po
pravdˇe, mu byla milejší než jídlo a pití. Nacházel v ní útˇechu a
povzbuzení. Skutky milosrdenství byly jeho životem.
Náš Vykupitel touží po pˇrijetí, po lásce a pochopení lidí, které
svou krví vykoupil. Pˇreje si, aby k nˇemu pˇrišli, a on jim mohl dát
život. Stejnˇe jako matka ˇceká na úsmˇev dítˇete jako na d˚ukaz pokroku
jeho duševního vývoje, oˇcekává i Kristus projevy vdˇeˇcnosti a lásky,
jež jsou d˚ukazem toho, že ˇclovˇek zaˇcal žít duchovním životem.
Zájem Samaˇran ˚u
Kristus ženu svými slovy nesmírnˇe potˇešil. Byla uchvácena
podivuhodným zjevením. Odložila džbán a vrátila se do mˇesta, aby
zvˇestovala poselství ostatním. Ježíš vˇedˇel, proˇc odešla. Zapomenutý
