140
Touha vˇek˚u
v moci všechny vodní hlubiny, sedˇel unavený u Jákobovy studny a
[113]
ˇcekal, až mu cizinka laskavˇe podá trochu vody.
Žena si všimla, že Ježíš je Žid. Byla tak pˇrekvapená, že zapo-
mnˇela, oˇc ji požádal, a chtˇela vˇedˇet, proˇc to udˇelal.
“
Jak ty jako Žid m˚užeš chtít ode mne, Samaˇranky, abych ti dala
napít?”
Jan 4,9
.
Ježíš odpovˇedˇel: “Kdybys znala, co dává B˚uh, a vˇedˇela, kdo ti
ˇríká, abys mu dala napít, požádala bys ty jeho, a on by ti dal vodu
živou.”
Jan 4,10
.
Divíš se, že žádám o tak nepatrnou laskavost, jako
je doušek vody ze studny u našich nohou. Kdybys byla požádala ty
mˇe, byl bych ti dal napít vody vˇeˇcného života.
Žena Ježíšova slova nepochopila, ale cítila, že jsou velmi zá-
važná. Pˇrestala si ho dobírat a zvážnˇela. Myslela si, že Ježíš mluví
o studni, kterou mají pˇred sebou, a ˇrekla: “Pane, ani vˇedro nemáš
a studna je hluboká; kde tedy vezmeš tu živou vodu? Jsi snad vˇetší
než náš praotec Jákob, který nám tuto studnu dal? Sám z ní pil.”
Jan
4,11.12
.
Vidˇela pˇred sebou jen žíznivého, unaveného a zaprášeného
poutníka. V duchu ho srovnávala se ctihodným patriarchou Jáko-
bem. Byla samozˇrejmˇe pˇresvˇedˇcená o tom, že studni, kterou jim dali
otcové, se žádná jiná nevyrovná. Vzpomínala na své pˇredky a pˇre-
mýšlela o budoucnosti. Tˇešila se na pˇríchod Mesiáše, a nadˇeje otc˚u,
Mesiáš, byl vedle ní. Ona jej však nepoznala. I dnes stojí mnoho
žíznivých lidí pˇrímo u studny života, a pˇritom ji hledají nˇekde jinde!
“‘
Nezabývej se myšlenkou: kdo vystoupí na nebe?’ — aby Krista
pˇrivedl dol ˚u — ‘ani neˇríkej: kdo sestoupí do propasti?’ — aby Krista
vyvedl z ˇríše mrtvých. . . ‘Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve
tvém srdci’. . . Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvˇeˇríš-li ve
svém srdci, že ho B˚uh vzkˇrísil z mrtvých, budeš spasen.”
ˇRíman˚um
10,6-9
.
Na otázku, která se týkala jeho osoby, Ježíš hned neodpovˇedˇel,
ale vážnˇe a d˚ustojnˇe ˇrekl: “Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opˇet
žízeˇn. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit na
vˇeky. Voda, kterou mu dám, stane se v nˇem pramenem, vyvˇerajícím
k životu vˇeˇcnému.”
Jan 4,13.14
.
Každý, kdo chce uhasit žízeˇn u
pramen˚u tohoto svˇeta, bude pít a potom zase žíznit.
Všude jsou lidé, kteˇrí nenalézají uspokojení. Touží po nˇeˇcem, co
by uhasilo žízeˇn jejich duše. Tuto touhu m˚uže splnit jen Jediný. Svˇet
potˇrebuje to nejvzácnˇejší — to, po ˇcem touží všechny pronárody
