Zastavení v Samaˇrsku
141
(
Ageus 2,7
) —
Krista. Boží milost, kterou m˚uže ˇclovˇeku darovat jen
on, je jako živá voda, jež oˇcišt’uje, obˇcerstvuje a posiluje.
Ježíš neˇrekl, že ˇclovˇeku staˇcí jen jeden doušek vody života. Ten,
kdo pozná Ježíšovu lásku, bude po ní toužit stále a nebude už hledat
nic jiného. Bohatství, svˇetské pocty a radovánky už ho nebudou za-
jímat. Z jeho srdce se bude stále ozývat: “Jen tebe víc!” Pán ˇclovˇeku
ukáže, co potˇrebuje nejvíc, a rád ukojí jeho hlad a žízeˇn. Uspokojení
tˇechto potˇreb není totiž v lidské moci. Studny se vyprázdní, jezera
vyschnou, náš Vykupitel však z˚ustává trvalým a nevyˇcerpatelným
zdrojem. M˚užeme k nˇemu chodit a pít stále znovu a znovu, jeho
voda je stále ˇcerstvá. ˇClovˇek, ve kterém pˇrebývá Kristus, má v sobˇe
zdroj požehnání — “pramen, vyvˇerající k životu vˇeˇcnému”.
Jan 4,14
.
[114]
M˚uže z nˇeho ˇcerpat sílu a milost, jež uspokojí všechny jeho potˇreby.
Když Ježíš mluvil o živé vodˇe, žena na nˇeho pˇrekvapenˇe a se
zaujetím hledˇela. Vzbudil v ní zájem a ona zaˇcala toužit po daru, o
nˇemž hovoˇril. Pochopila, že se nejedná o vodu z Jákobovy studny.
Po ní totiž vždy znovu dostala žízeˇn. ˇRekla: “Pane, dej mi té vody,
abych už nežíznila a nemusela už sem chodit pro vodu.”
Jan 4,15
.
Ožehavé téma
Ježíš náhle obrátil ˇreˇc jinam. Dˇríve než m˚uže žena pˇrijmout
dar, který jí chce dát, musí si uvˇedomit sv˚uj hˇrích a poznat svého
Spasitele. Ježíš jí tedy ˇrekl: “Jdi, zavolej svého muže a pˇrijd’ sem.”
Jan 4,16
.
Ona mu odpovˇedˇela: “Nemám muže.” Doufala, že se
tak vyhne dalším otázkám na toto téma. Ale Spasitel pokraˇcoval:
“
Správnˇe jsi odpovˇedˇela, že nemáš muže. Vždyt’ jsi mˇela pˇet muž˚u,
a ten, kterého máš nyní, není tv˚uj muž. To jsi ˇrekla pravdu.”
Jan
4,17.18
.
Žena se zachvˇela. Tajemná ruka obracela stránky jejího života
a odkrývala vˇeci, o kterých si myslela, že z˚ustanou navždy skryty.
Kdo je ten muž, který zná tajemství jejího života? Zaˇcala pˇremýšlet
o vˇeˇcnosti a o posledním soudu, kde bude všechno skryté odhaleno.
Pod vlivem tˇechto úvah se v ní pohnulo svˇedomí.
Nic nemohla zapˇrít. Jakákoli zmínka o tomto tématu však pro ni
byla velmi nepˇríjemná, a proto se jí snažila vyhnout. S velkou úctou
ˇrekla: “Pane, vidím, že jsi prorok.”
Jan 4,19
.
Nechtˇela se doˇckat
odsouzení, a proto obrátila ˇreˇc k náboženským spor ˚um. Pokud je ten
