138
Touha vˇek˚u
to nedokázali pochopit. Vadilo jim, že dílo pˇrebírá Kristus, a žárlili
na nˇeho.
Totéž nebezpeˇcí hrozí i dnes. B˚uh povolává ˇclovˇeka k urˇcitému
dílu, a ten je dovede tak daleko, jak jen je schopen. Pán potom
pˇrivádí jiné lidi, kteˇrí mají dílo dále rozvíjet. Mnozí si však stejnˇe
jako Janovi uˇcedníci myslí, že úspˇech díla závisí na tom, kdo je
zahájil. Stˇredem jejich pozornosti není B˚uh, ale ˇclovˇek. Nastupuje
žárlivost a Boží dílo trpí.
Osoba, které jsou neprávem pˇriˇcítány všechny zásluhy, je v ne-
bezpeˇcí, že podlehne pˇrehnanému sebevˇedomí. Pˇrestane si uvˇedo-
movat svoji závislost na Bohu. ˇClovˇek si zvykl spoléhat na ˇclovˇeka
a nechat se jím vést. Tak se ˇcasto dostává na scestí a vzdaluje se
Bohu.
Boží dílo nemá odrážet lidskou slávu ani nemá být nadepsáno
lidským jménem. Pán B˚uh volí r˚uzné prostˇredky, s jejichž pomocí
uskuteˇcˇnuje sv˚uj plán. Št’astní lidé, kteˇrí jsou ochotni se pokoˇrit a
spolu s Janem Kˇrtitelem ˇríci: “On musí r ˚ust, já však se menšit.”
[112]
