Jan Kˇrtitel a Ježíš
137
pomazal tˇe, Bože, B˚uh tv˚uj olejem radosti nad všechny tvé druhy”
(
Žid˚um 1,9
),
protože Otec “udílí svého Ducha v plnosti”.
Tak je tomu i s Kristovými následovníky. Nebeské svˇetlo m˚u-
žeme pˇrijmout jen tehdy, když jsme ochotni se vzdát svých vlastních
zájm˚u. Nem˚užeme poznat Boží povahu a pˇrijmout Ježíše vírou, po-
kud mu nepodˇrídíme všechny své myšlenky. Lidem, kteˇrí tak ˇciní,
B˚uh udílí svého Ducha v plnosti. V Kristu “je pˇrece vtˇelena všechna
plnost božství; v nˇem jste i vy dosáhli plnosti”.
Koloským 2,9.10
.
Janovi uˇcedníci ˇríkali, že všichni lidé jdou za Kristem; Jan vˇedˇel
víc a ˇrekl: “Jeho svˇedectví nikdo nepˇrijímá.”
Jan 3,32
.
Jen málo
lidí bylo totiž ochotno uznat Krista jako Spasitele, který osvobozuje
od hˇríchu. “Kdo však jeho svˇedectví pˇrijal, potvrdil tím, že B˚uh je
pravdivý.” “Kdo vˇeˇrí v Syna, má život vˇeˇcný.”
Jan 3,33.36
.
Je úplnˇe
zbyteˇcné dohadovat se o tom, zda od hˇríchu oˇcišt’uje kˇrest Krist ˚uv
nebo Jan˚uv. Život ˇclovˇeku dává jen Kristova milost. Bez Krista nemá
[111]
kˇrest ani ostatní obˇrady žádný význam. “Kdo Syna odmítá, neuzˇrí
život.”
Jan 3,36
.
O úspˇechu Kristova díla, z nˇehož mˇel Kˇrtitel takovou radost, se
doslechli i židovští pˇredstavitelé v Jeruzalémˇe. Knˇeží a rabíni žárlili
na Jana, protože lidé opouštˇeli synagogy a vydávali se za ním na
poušt’. Ted’ se objevil nˇekdo, kdo mˇel ještˇe vˇetší vliv a pˇritahoval
lidi ještˇe vˇetší mocí. Izraelští v˚udcové nebyli ochotni ˇríci spolu s
Janem: “On musí r˚ust, já však se menšit.” S novým odhodláním se
rozhodli zastavit hnutí, které jim odvádˇelo lidi.
Ježíš vˇedˇel, že vynaloží všechny síly na to, aby zaseli rozkol mezi
jeho a Janovy uˇcedníky. Vˇedˇel, že se schyluje k bouˇri, která smete
jednoho z nejvˇetších prorok˚u v dˇejinách lidstva. Nechtˇel dát ani
jedinou záminku k nedorozumˇení ˇci neshodˇe, a proto tiše zanechal
svého p˚usobení a odebral se do Galileje. I my bychom se pˇri vší
vˇernosti pravdˇe mˇeli vyhnout každé situaci, která vede ke sporu a
nepochopení. Nesvár totiž lidi odrazuje. Vždy, když hrozí nˇejaký
rozpor, mˇeli bychom se ˇrídit pˇríkladem Ježíše a Jana Kˇrtitele.
Jan byl povolán jako reformátor. Jeho uˇcedníci byli v pokušení
upnout se na nˇeho a myslet si, že úspˇech díla závisí na nˇem. Hrozilo
jim nebezpeˇcí, že zapomenou na to, že Jan je pouhým nástrojem
Božího p˚usobení. Janovo dílo však ještˇe nemohlo položit základy
kˇrest’anské církve. Kˇrtitel sice splnil své poslání, ale bylo tˇreba
vykonat i jiné dílo. Na to již jeho svˇedectví nestaˇcilo. Jeho uˇcedníci
