124
Touha vˇek˚u
jej chceš postavit ve tˇrech dnech?”
Jan 2,20
.
Mˇeli pocit, že Ježíšova
odpovˇed’ jim dává plné oprávnˇení k nevíˇre a potvrzuje správnost
jejich odmítavého postoje k nˇemu.
Ježíš si nemyslel, že nevˇeˇrící Židé pochopí smysl jeho slov.
Zatím nemˇel v úmyslu jej odhalovat ani svým uˇcedník˚um. Vˇedˇel, že
jej nepˇrátelé pˇrekroutí a zneužijí proti nˇemu. Až ho budou soudit,
pˇrednesou jeho slova jako obvinˇení a na Golgotˇe mu je s výsmˇechem
vmetou do tváˇre. Kdyby je však nyní vysvˇetlil, dozvˇedˇeli by se
uˇcedníci o utrpení, které ho ˇceká, a velmi by je to zarmoutilo. Na
takovou ránu zatím ještˇe nebyli pˇripraveni. Navíc by vysvˇetlení pˇríliš
brzy odhalilo Žid˚um výsledek jejich zaujatosti a nevˇery. Vydali se
cestou, po které p˚ujdou stále dál, dokud ho nepovedou jako beránka
na porážku.
Slova, která Kristus pronesl, byla urˇcena tˇem, kdo v nˇeho uvˇeˇrí.
Vˇedˇel, že si je budou pˇripomínat. O Velikonocích je mˇely slyšet tisíce
[101]
lidí a zvˇestovat je dál do všech ˇcástí svˇeta. Až vstane z mrtvých,
jejich pravý smysl se objasní. Pro mnohé se pak stanou rozhodujícím
d˚ukazem jeho božství.
Pro duchovní slepotu ˇcasto ani Ježíšovi uˇcedníci nerozumˇeli
jeho slov˚um. Objasˇnovaly jim je až následující události. V dobˇe,
kdy už Ježíš nebyl mezi nimi, je jeho slova posilovala.
Výrok o jeruzalémském chrámu: “Zboˇrte tento chrám, a ve tˇrech
dnech jej postavím,” mˇel hlubší význam, než byli posluchaˇci schopni
postˇrehnout. Jen v Kristu mˇel chrám své opodstatnˇení. Chrámové
bohoslužby byly pˇredobrazem obˇeti Božího Syna. Knˇežská služba
mˇela pˇredstavovat jeho prostˇrednickou službu. Celý systém obˇetní
bohoslužby byl symbolem Spasitelovy smrti za vykoupení lidstva.
Všechny tyto obˇeti ztratí význam ve chvíli, kdy se ona velká událost,
kterou po vˇeky znázor ˇnovaly, stane skuteˇcností.
Celý obˇradní systém symbolizoval Krista a bez nˇeho tedy nemˇel
žádný význam. Když se Židé s koneˇcnou platností rozhodli, že
Krista zavrhnou a vydají na smrt, zavrhli s ním i vše, co dávalo
smysl chrámu a chrámovým bohoslužbám.
Chrám pˇrestal být svatý, byl odsouzen k zániku. V ten den ztra-
tilo obˇetování a s ním spojené obˇrady smysl. Nevyjadˇrovaly víru
ve Spasitele, byly jako Kainova obˇet’. Odsouzením Krista k smrti
vlastnˇe Židé zboˇrili sv˚uj chrám. Když byl Kristus ukˇrižován, roz-
