Page 129 - Touha věků (2000)

V chrámu
125
trhla se chrámová opona odshora dol ˚u na znamení, že byla pˇrinesena
poslední veliká Obˇet’ a obˇetní systém navždy pˇrestal platit.
Ve tˇrech dnech jej postavím.” Zdálo se, že Spasitelovou smrtí
temné mocnosti dosáhly svého a slavily úspˇech. Ježíš však vyšel
z pronajatého Josefova hrobu jako vítˇez. “Tak odzbrojil a veˇrejnˇe
odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítˇezství.”
Koloským
2,15
.
Svou smrtí a svým vzkˇríšením se stal služebníkem “pravé
svatynˇe a stánku, který zˇrídil sám Hospodin, a nikoli ˇclovˇek”.
Žid˚um
8,2
.
Židovskou svatyni a pozdˇeji i židovský chrám postavili lidé jako
symbol nebeské svatynˇe, kterou však žádný ˇclovˇek nestavˇel. “Hle
pˇrijde muž jménem Výhonek; . . . on zbuduje chrám Hospodin˚uv
a bude obdaˇren velebností. Bude sedˇet na svém tr˚unu a vládnout a
bude na svém tr ˚unu knˇezem.”
Zacharjáš 6,12.13
.
Obˇetní služba, která ukazovala na Krista, zanikla. Pozornost lidí
se však obrátila k pravé Obˇeti za hˇríchy svˇeta. Pozemské knˇežství
skonˇcilo a my vzhlížíme k Ježíši, prostˇredníku nové smlouvy, a
k “jeho krvi, která nás oˇcišt’uje, nebot’ volá naléhavˇeji než krev
Ábelova”.
Žid˚um 12,24
.
Pro nás “ještˇe nebyla otevˇrena cesta do
nejsvˇetˇejší svatynˇe, pokud stála pˇrední ˇcást stánku. . . Ale když pˇri-
šel Kristus, veleknˇez, který nám pˇrináší skuteˇcné dobro, neprošel
stánkem zhotoveným rukama. . . , nýbrž stánkem vˇetším a dokonalej-
ším. . . Jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal vˇeˇcné
vykoupení.”
Žid˚um 9,8-12
.
[102]
Proto pˇrináší dokonalé spasení tˇem, kdo skrze nˇeho pˇristupují k
Bohu; je stále živ a pˇrimlouvá se za nˇe.”
Žid˚um 7,25
.
Knˇežská služba
se sice pˇrenesla z pozemské svatynˇe do nebeské a ani svatostánek,
ani svého veleknˇeze nem˚užeme vidˇet na vlastní oˇci, pro Ježíšovy
uˇcedníky to však neznamená žádnou ztrátu.
Spasitelova nepˇrítomnost nemˇela nijak narušit ani oslabit jejich
vzájemné spojení. Ježíš koná službu v nebeské svatyni a zároveˇn
prostˇrednictvím svého Ducha slouží pozemské církvi. Lidské oko
ho sice nevidí, ale slib, kterým se louˇcil, se plní: “A hle, já jsem
s vámi po všecky dny až do skonání tohoto vˇeku.”
Matouš 28,20
Služebník˚um, které si povolává, udˇeluje moc a církev stále posiluje
svou pˇrítomností.
Protože máme mocného veleknˇeze. . . Ježíše, Syna Božího,
držme se toho, co vyznáváme. Nemáme pˇrece veleknˇeze, který
není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyt’ na sobˇe zakusil