122
Touha vˇek˚u
rozhoˇrˇcení v jeho tváˇri, ale pochopili i význam jeho slov. Mˇeli pocit,
že stojí pˇred tr ˚unem vˇeˇcného Soudce, který nad nimi vyˇrkl rozsudek
pro ˇcasnost i vˇeˇcnost.
[99]
Nˇejakou dobu si mysleli, že Kristus je prorok, a mnozí vˇeˇrili, že
je Mesiáš. Duch svatý jim pˇripomnˇel prorocké výroky, které se na
nˇeho vztahovaly. Nechají se pˇresvˇedˇcit?
Nechtˇeli ˇcinit pokání. Vˇedˇeli, že Kristus cítí s chudými. Pocho-
pili, že se svým vydíráním provinili proti lidu. Kristus odhalil jejich
smýšlení, a proto ho nenávidˇeli. Veˇrejnˇe je napomenul a urazil jejich
pýchu. Mezi lidem mˇel stále vˇetší vliv. To v nich vzbuzovalo závist.
Rozhodli se, že se ho zeptají, jakou mocí je vyhnal a kdo mu ji dal.
Uprostˇred chudých a trpících
Pohrouženi do svých myšlenek a s nenávistí v srdci se pomalu
vrátili do chrámu. Co se tam však stalo, zatímco byli pryˇc! Když
utekli, z˚ustali v chrámu chudí. Ti nyní hledˇeli na Ježíše, z jehož tváˇre
vyzaˇrovala láska a pochopení. Se slzami v oˇcích ˇrekl chvˇejícím se
lidem kolem nˇeho: “Nebojte se, já vás vysvobodím a vy mˇe budete
oslavovat. Proto jsem pˇrišel na svˇet.”
Lidé se tlaˇcili ke Kristu a úpˇenlivˇe prosili: “Pane, požehnej mi.”
Slyšel každého. S nekoneˇcným soucitem se sklánˇel k trpícím. Na
všechny se dostalo. Všichni byli uzdraveni ze svých nemocí. Nˇemým
se otevˇrela ústa a vzdávali mu chválu, slepí hledˇeli do tváˇre svého
Zachránce. Srdce ztrápených bylo potˇešeno.
Když knˇeží a chrámoví služebníci vidˇeli toto veliké dílo a slyšeli
hlasy shromáždˇených, pochopili. Lidé vyprávˇeli o bolestech, které
prožili, o svých zklamáních, o dnech plných utrpení a bezesných
nocích. Když už se zdálo, že vyhasla poslední nadˇeje, Kristus je
uzdravil. Jeden z nich ˇrekl: “Bˇremeno bylo nad mé síly, ale našel
jsem pomocníka. Je jím Kristus, Syn Boží, a já mu chci sloužit.”
Rodiˇce ˇríkali dˇetem: “On vás zachránil. Vzdejte mu chválu.” Hlasy
dˇetí, mladých lidí, rodiˇc˚u, pˇrátel a ostatních shromáždˇených vyjad-
ˇrovaly vdˇeˇcnost a chválu. Jejich srdce byla naplnˇena nadˇejí, radostí
a pokojem. Byli uzdraveni na duši i na tˇele. Vraceli se dom˚u a všude
vyprávˇeli o Ježíšovˇe nevýslovné lásce.
Pˇri Kristovˇe ukˇrižování se nepˇripojili k davu a nekˇriˇceli: “Ukˇrižuj
ho! Ukˇrižuj ho!” Cítili s Ježíšem, protože i on cítil s nimi a dal jim
