V chrámu
121
smyslností a neˇcistými myšlenkami. Oˇcištˇením chrámu od kupc˚u a
prodavaˇc˚u dal Ježíš jasnˇe najevo, že jeho posláním je oˇcistit srdce
poskvrnˇená hˇríchem — svˇetskými touhami, sobeckými žádostmi a
zlozvyky, které je niˇcí. “I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán,
kterého hledáte, posel smlouvy, po nˇemž toužíte. Opravdu pˇrijde,
praví Hospodin zástup˚u. Kdo však snese den jeho pˇríchodu? Kdo
obstojí, až se on ukáže? Bude jak oheˇn taviˇce, jako louh tˇech, kdo
bˇelí plátno. Taviˇc usedne a proˇcistí stˇríbro, proˇcistí syny Léviho a
pˇretaví je jako zlato a stˇríbro.”
Malachiáš 3,1-3
.
“
Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás pˇrebývá?
Kdo niˇcí chrám Boží, toho zniˇcí B˚uh; nebot’ Boží chrám je svatý,
a ten chrám jste vy.”
1.
Korintským 3,16.17
.
Nikdo se nem˚uže sám
zbavit zla, které se zmocnilo jeho srdce. Chrám duše dokáže oˇcistit
jen Kristus. Do srdce ˇclovˇeka však nevstupuje bez pozvání, jako
tehdy vstoupil do jeruzalémského chrámu. ˇRíká: “Hle, stojím pˇrede
dveˇrmi a tluˇcu; zaslechne-li kdo m˚uj hlas a otevˇre mi, vejdu k nˇemu.”
Zjevení 3,20
.
Nepˇrijde však jen na jeden den, nebot’ praví: “Budu
pˇrebývat a procházet se mezi nimi. . . a oni budou mým lidem.”
2.
Korintským 6,16
. “
Rozšlape naše nepravosti. Do moˇrských hlu-
bin vhodíš všechny jejich hˇríchy.”
Micheáš 7,19
.
Jeho pˇrítomnost
oˇcistí a posvˇetí duši, aby mohla být svatým chrámem Hospodina a
“
duchovním pˇríbytkem Božím”.
Efezským 2,22
.
Vydˇešení knˇeží a pˇrední muži utekli z chrámového nádvoˇrí pˇred
pronikavým zrakem, který ˇcetl v jejich srdcích. Cestou potkávali ty,
kteˇrí šli do chrámu a zapˇrísahali je, aby se vrátili. Vyprávˇeli jim, co
právˇe vidˇeli a slyšeli. Kristus se díval za prchajícími a bylo mu jich
líto, protože se báli a v˚ubec nechápali smysl pravé bohoslužby. V
této situaci vidˇel pˇredobraz rozptýlení celého židovského národa pro
jeho bezbožnost a zatvrzelost.
Proˇc vlastnˇe knˇeží z chrámu utíkali? Proˇc nez˚ustali na svém
místˇe? Muž, který je vyhnal, byl synem tesaˇre, chudým Galilejcem,
který nemˇel ve svˇetˇe žádné postavení ani moc. Proˇc se mu nevze-
pˇreli? Proˇc tam nechali své nepoctivé peníze a utekli pˇred nˇekým,
kdo byl na první pohled tak bezvýznamný?
Kristus mluvil se svrchovaností krále, v jeho zjevu i v tónu
jeho hlasu byla síla, které nebylo možno odolat. Když je vyhánˇel,
uvˇedomili si to, co je ještˇe nikdy nenapadlo — že jsou pokrytci a
zlodˇeji. Když v Kristovˇe lidském tˇele zazáˇrilo božství, vidˇeli nejen
