V chrámu
119
Oˇcištˇení chrámu
Ježíš vešel do chrámu a všechno pochopil. Vidˇel nepoctivé ob-
chody, zoufalství chudých, kteˇrí si mysleli, že bez prolití krve jim
nebudou odpuštˇeny hˇríchy, i vnˇejší nádvoˇrí svého chrámu promˇenˇené
ve sprosté tržištˇe. Z posvátného místa se stala obrovská smˇenárna.
Kristus vidˇel, že je tˇreba zasáhnout. Lidé se museli povinnˇe
úˇcastnit mnoha obˇrad˚u, ale nikdo jim ˇrádnˇe nevysvˇetlil jejich vý-
znam. Vˇeˇrící pˇrinášeli obˇeti, ale nevˇedˇeli, že to jsou symboly jediné
dokonalé Obˇeti. Uprostˇred nich stál nepoznán a bez pocty ten, kte-
rého celý jejich obˇrad pˇredstavoval. To on jim dal obˇetní pˇredpisy.
Znal význam jejich symboliky a nyní vidˇel, jak je všechno pˇrevrá-
cené a nepochopené. Duchovní bohoslužba se vytrácela. Knˇeží a
v˚udcové nebyli ve spojení s Bohem. Kristovým úkolem bylo zavést
úplnˇe jinou bohoslužbu.
Ze schod˚u chrámového nádvoˇrí Kristus zkoumavým pohledem
pˇrehlíží celé prostranství, které se pˇred ním otevírá.
[97]
Prorockým zrakem hledí do budoucna a vidí nejen roky, ale celá
staletí a vˇeky. Vidí, jak knˇeží a vládci pˇripravují chudé o jejich
práva a zakazují, aby jim bylo hlásáno evangelium. Vidí, jak bude
hˇríšník˚um zatajována Boží láska a jak budou lidé obchodovat s jeho
milostí. Z jeho tváˇre lze vyˇcíst rozhoˇrˇcení, vážnost a moc. Pozornost
lidí se obrací k nˇemu. Pozvedají se k nˇemu i zraky nepoctivých
obchodník˚u. Nemohou od nˇeho odtrhnout oˇci. Cítí, že tento muž ˇcte
jejich nejvnitˇrnˇejší myšlenky a zná jejich skryté pohnutky. Nˇekteˇrí
si chtˇejí zakrýt tváˇr, jako by na ní mˇeli napsané všechno zlo, kterého
se kdy dopustili a které by jeho pronikavé oˇci mohly odhalit.
Ruch utichá. Smlouvání a dohadování ustává. Všude se rozhos-
tilo nepˇríjemné ticho. Všech se zmocnila bázeˇn. Cítí se, jako by stáli
pˇred Božím soudem a mˇeli se zodpovídat ze svých skutk˚u. Hledí na
Krista a vidí, jak z lidského tˇela vyzaˇruje božství. Majestát nebe stojí
pˇred nimi jako soudce v poslední den. Zatím ještˇe není obklopen
slávou, která jej potom bude provázet, ale má stejnou moc ˇcíst v
lidském srdci. Oˇcima pˇrehlíží dav a zkoumá každého jednotlivce.
Jeho postava jako by je všechny pˇrevyšovala nekoneˇcnou d˚ustoj-
ností, jeho tváˇr jako by ozaˇrovalo božské svˇetlo. Náhle promluvil a
jeho jasný zvuˇcný hlas — který kdysi na Sínaji vyhlásil zákon, jejž
