Zápas v poušti
87
nechtˇel, aby se jeho Syn octl v takové situaci. “Jsi-li Syn Boží,”
ukaž svoji moc, pomoz si, když máš takový hlad. Pˇrikaž, aby se tyto
kameny promˇenily v chléb.
Satanovi stále ještˇe znˇela v uších slova z nebe: “Toto je m˚uj mi-
lovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.”
Matouš 3,17
.
Byl však odhodlán
pˇrimˇet Krista k tomu, aby jim pˇrestal vˇeˇrit. Boží slovo ujišt’ovalo
Krista o jeho božském poslání. Pˇrišel, aby žil mezi lidi jako ˇclovˇek,
a právˇe tato slova svˇedˇcila o jeho spojení s nebem. Satan v nˇem
chtˇel vyvolat pochybnosti. Vˇedˇel, že kdyby se mu podaˇrilo otˇrást
Kristovou d˚uvˇerou v Boha, mˇel by vítˇezství jisté. Mohl by Ježíše
pˇremoci. Doufal, že sklíˇcený a nadmíru vyhladovˇelý Kristus ztratí
víru v Otce a zachrání se zázrakem. Kdyby to byl Ježíš udˇelal, plán
spasení by byl zmaˇren.
Když se satan a Boží Syn poprvé dostali do sporu, byl Kristus
velitelem nebeských zástup˚u a satan byl jako v˚udce vzpoury svržen
z nebe. Nyní jako by se jejich postavení obrátilo a satan chtˇel své
zdánlivé výhody patˇriˇcnˇe využít. Prohlásil, že jeden z nejmocnˇejších
andˇel ˚u byl vyhnán z nebe. Z Ježíšova vzhledu potom jako by usoudil,
že tím padlým, Bohem zapomenutým a lidmi opuštˇeným andˇelem je
právˇe on. Božská bytost by pˇrece byla schopna prokázat se zázrakem:
“
Jsi-li Syn Boží, ˇrekni, at’ z tˇechto kamen˚u jsou chleby.”
Matouš 4,3
.
To by bylo podle pokušitele nezvratným d˚ukazem božství. Byl by to
[72]
konec sporu.
Pro Ježíše nebylo jednoduché tiše naslouchat podvodníkovi.
Boží Syn však nemˇel zapotˇrebí dokazovat satanovi své božství nebo
mu vysvˇetlovat d˚uvod svého ponížení. Kdyby byl pˇristoupil na poža-
davky svého protivníka, lidem ani Boží slávˇe by tím nijak neprospˇel.
Satan by byl na nˇeho stejnˇe naléhal dál: Ukaž mi znamení, abych
mohl uvˇeˇrit, že jsi Boží Syn. Žádný d˚ukaz by však jeho vzpurnost
nezlomil.
Kristus nemˇel používat božskou moc pro sv˚uj vlastní prospˇech.
Pˇrišel snášet všechny útrapy života, které musíme snášet i my, aby
nám byl pˇríkladem víry a poslušnosti. Za celý sv˚uj pozemský život
nevykonal jediný zázrak, kterým by si byl nˇejak pomohl. Všechno
dˇelal pro dobro druhých. Ježíš od zaˇcátku vˇedˇel, že s ním mluví
satan, ale nenechal se strhnout a nepˇrel se s ním. Vzpomínky na hlas
z nebe mu dodávaly sílu a cele se spoléhal na Otcovu lásku. Nemˇel
v úmyslu zabývat se pokušením.
