86
Touha vˇek˚u
Kristus se postavil na jeho místo a zvítˇezil — obstál v té nejtˇežší
zkoušce. Jeho sebezapˇrení bylo silnˇejší než hlad a smrt. To vše pod-
stoupil kv˚uli nám. V jeho prvním vítˇezství šlo ještˇe o mnoho dalších
vˇecí, se kterými se v boji proti mocnostem zla potýkáme i my.
Když pˇrišel Ježíš na poušt’, obklopovala ho Otcova sláva. Byl
povznesen nad lidskou slabost, protože byl zcela ponoˇren do spole-
ˇcenství s Bohem. Sláva však od nˇeho odstoupila a on z˚ustal v boji s
pokušením sám. Doléhalo na nˇeho bez pˇrestání. Jako ˇclovˇek se dˇesil
zápasu, který jej ˇcekal. ˇCtyˇricet dní se postil a modlil. Byl zesláblý
hladem a pohublý, unavený a vyˇcerpaný duševním utrpením, “jeho
vzezˇrení bylo tak znetvoˇrené, že nebyl podoben ˇclovˇeku, jeho vzhled
takový, že nebyl podoben lidem”.
Izajáš 52,14
.
To byla pˇríležitost
pro satana. Doufal, že za tˇechto okolností Krista pˇrem˚uže.
Jakoby v odpovˇed’ na modlitbu pˇristoupila ke Spasiteli bytost
v podobˇe nebeského andˇela. Tvrdila, že ji posílá B˚uh, aby Kristu
oznámila konec jeho p˚ustu. Jako kdysi poslal B˚uh andˇela k Abraha-
movi, aby zachránil Izáka pˇred obˇetováním, povˇeˇruje prý i tentokrát
svého posla, aby Ježíše osvobodil. B˚uh je totiž spokojený s Kris-
tovou ochotou vydat se na cestu plnou utrpení a bolesti. Takové
poselství tehdy Ježíš obdržel. Spasitel byl zemdlený p˚ustem, mˇel
veliký hlad. Satan k nˇemu pˇristoupil, ukázal na kameny roztroušené
po poušti, které se podobaly bochník˚um chleba, a ˇrekl: “Jsi-li Syn
Boží, ˇrekni tomuto kamení, at’ je z nˇeho chléb.”
Lukáš 4,3
.
Vypadal sice jako andˇel svˇetla, ale už jeho první slova ho pro-
zradila. “Jsi-li Syn Boží.” Je v nich náznak pochybnosti. Kdyby byl
[71]
Ježíš udˇelal to, k ˇcemu jej satan nabádal, byl by tím pˇripustil jeho
pochybnost. Pokušitel chtˇel pˇremoci Krista stejnými prostˇredky, ja-
kými na poˇcátku tak úspˇešnˇe svedl ˇclovˇeka. Jak chytˇre tehdy oslovil
Evu v ráji! “Jakže, B˚uh vám zakázal jíst ze všech strom˚u v zahradˇe?”
1.
Mojžíšova 3,1
.
Až potud mˇel pokušitel pravdu, ale zp˚usob, jakým
mluvil, prozrazoval pohrdání Božím slovem. Bylo v nˇem skryté po-
pˇrení a zpochybnˇení pravdivosti Božích slov. Satan chtˇel pˇresvˇedˇcit
Evu, že B˚uh neudˇelá to, co ˇrekl. Vždyt’ kdyby ˇclovˇeku odepˇrel tak
krásné ovoce, popˇrel by tím svoji lásku k nˇemu. Podobnˇe se snažil
zap˚usobit i na Krista. “Jsi-li Syn Boží.” Ta slova ho znepokojovala.
Tón jeho hlasu prozrazoval naprostou nevíru. Je možné, že by B˚uh
takto zacházel se svým Synem? Že by jej nechal v poušti samotného
s divokou zvˇeˇrí, bez jídla, bez pomoci a útˇechy? B˚uh by pˇrece nikdy
