Page 647 - Touha věků (2000)

85.
kapitola — Znovu u jezera
Ježíš rozhodl, že se s uˇcedníky setká v Galileji. Jakmile skonˇcil
velikonoˇcní týden, vydali se uˇcedníci na cestu. Kdyby se nezúˇcast-
nili slavnosti v Jeruzalémˇe, mohl by to nˇekdo považovat za projev
nepˇrátelství ˇci kacíˇrství. Proto tam z˚ustali až do konce. Potom se s
radostí vraceli dom˚u, aby se setkali se Spasitelem, jak jim vzkázal.
Bylo jich celkem sedm. Na sobˇe mˇeli obyˇcejný rybáˇrský odˇev.
Byli chudí na pozemské statky, ale bohatí poznáním pravdy a ži-
votem v ní. To byl v Božích oˇcích ten nejd˚uležitˇejší pˇredpoklad
uˇcitelského povolání. Nikdy nestudovali v prorockých školách, ale
tˇri roky se uˇcili u nejvˇetšího Uˇcitele, jakého svˇet kdy poznal. Pod
jeho vedením dosáhli takového vzdˇelání, moudrosti a ušlechtilosti,
že mohli k poznání pravdy pˇrivádˇet další lidi.
Znaˇcnou ˇcást své pozemské služby strávil Kristus v blízkosti
Galilejského jezera. Když se tam uˇcedníci shromáždili na klidném a
nerušeném místˇe, všechno kolem jim pˇripomínalo Spasitele a jeho
mocné skutky. Na tomto jezeˇre se v minulosti tˇrásli hr ˚uzou z pˇríboje
rozbouˇrených vln, které je chtˇely pohltit. Ježíš k nim tehdy pˇrišel po
vodˇe a zachránil je. Bouˇre na jeho slovo ustala. Vidˇeli i místo, kde
Ježíš nˇekolika chleby a rybami nasytil deset tisíc lidí. Nedaleko se
rozprostíralo Kafarnaum, kde Pán vykonal mnoho zázrak˚u. Uˇced-
níci se rozhlíželi po krajinˇe a v mysli se jim okamžitˇe vybavovaly
vzpomínky na Spasitelova slova a skutky.
Byl pˇríjemný veˇcer. Petr, který mˇel stále ještˇe rád lodˇe a rybaˇrení,
navrhl, aby se vydali na jezero a spustili sítˇe. Všichni souhlasili a
ochotnˇe se k nˇemu pˇridali. Potˇrebovali již nˇejaké jídlo a obleˇcení.
Úspˇešný noˇcní rybolov by jim v tom mohl pomoci. Vypluli tedy na
své lodi, ale nic nechytili. Celou noc se zbyteˇcnˇe namáhali. Dlouhé
hodiny mluvili o nepˇrítomném Pánu a vzpomínali na podivuhodné
události, které s ním pˇri jeho službˇe u jezera prožili. Pˇremýšleli o
tom, co s nimi bude. Vyhlídky, které se pˇred nimi otevíraly, nebyly
zrovna radostné.
643