Setkání s uˇcedníky
641
ˇríci: “Jestliže doznáváme své hˇríchy, on je tak vˇerný a spravedlivý,
že nám hˇríchy odpouští a oˇcišt’uje nás od každé nepravosti.”
1.
Jan˚uv
1,9
.
Pro ty, kdo litují svých hˇrích˚u, platí: “Opˇet se nad námi slituje,
rozšlape naše nepravosti. Do moˇrských hlubin vhodíš všechny jejich
hˇríchy.”
Micheáš 7,19
.
Církev by mˇela vdˇeˇcnˇe pˇrijímat pokání hˇríšníka a vyvádˇet jej ze
tmy nevˇery do svˇetla víry a spravedlnosti. Jeho tˇresoucí se ruku by
mˇela vložit do láskyplné ruky Ježíše. Takové odpuštˇení schvaluje i
nebe.
Pouze v tomto smyslu má církev moc odpouštˇet hˇríchy hˇríšní-
k˚um. Odpuštˇení je možné získat jen prostˇrednictvím Kristových
zásluh. Žádný ˇclovˇek ani žádná lidská instituce nemá moc zbavit
ˇclovˇeka viny. Kristus povˇeˇril uˇcedníky, aby v jeho jménu zvˇestovali
odpuštˇení hˇrích˚u všem národ˚um. Oni sami však nedostali moc od-
stranit tˇreba jen jednu skvrnu hˇríchu. Kromˇe Ježíšova jména není
“
jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni”.
Skutky 4,12
.
Nevˇeˇrící Tomáš
Když se Ježíš poprvé setkal s uˇcedníky v horní místnosti, nebyl
mezi nimi Tomáš. Slyšel sice o Ježíšovˇe zmrtvýchvstání a svˇedˇcilo
o nˇem i mnoho d˚ukaz˚u, ale jeho srdce bylo plné tmy a nevíry. Vy-
právˇení uˇcedník˚u o neobyˇcejných zjeveních vzkˇríšeného Spasitele
jej uvádˇelo do ještˇe vˇetšího zoufalství. Pokud Ježíš skuteˇcnˇe vstal z
mrtvých, není už žádná nadˇeje na nastolení pozemského království.
Uráželo jej také, že se Mistr zjevil všem uˇcedník˚um kromˇe nˇeho.
Byl odhodlán neuvˇeˇrit a celý týden pˇremýšlel o svém zoufalství. Ve
[515]
svˇetle víry a nadˇeje jeho bratr ˚u se mu zdálo být ještˇe bezvýchodnˇejší.
V té dobˇe opakovanˇe prohlašoval: “Dokud neuvidím na jeho
rukou stopy po hˇrebech a dokud nevložím do nich sv˚uj prst a svou
ruku do rány v jeho boku, neuvˇeˇrím.”
Jan 20,25
.
Nechtˇel se dívat
oˇcima svých bratr ˚u a uvˇeˇrit na základˇe jejich svˇedectví. Svého Pána
hluboce miloval, ale nechal se ovládnout žárlivostí a nevírou.
Nˇekteˇrí uˇcedníci se tehdy v horní místnosti na ˇcas usadili a
kromˇe Tomáše se tam veˇcer všichni scházeli. Jednou se i Tomáš
rozhodl mezi nˇe zavítat. Navzdory své nevˇeˇre mˇel v sobˇe pˇrece jen
malou jiskru nadˇeje, že by ony radostné zvˇesti mohly být pravdivé.
