Zpráva o vzkˇríšení
633
ˇCasto si ˇríkali: “A my jsme doufali, že on je ten, který má vy-
koupit Izrael.”
Lukáš 24,21
.
Osamˇelí, s bolestí v srdci vzpomínali
na jeho slova: “Nebot’ dˇeje-li se toto se zeleným stromem, co se
stane se suchým?”
Lukáš 23,31
.
Sešli se v horní místnosti, zavˇreli za
sebou dveˇre a zajistili je. Uvˇedomovali si, že osud jejich milovaného
Uˇcitele se m˚uže zanedlouho stát i jejich údˇelem.
Celou tu dobu se pˇritom mohli radovat z poznání, že Spasitel
vstal z mrtvých. Marie v zahradˇe plakala, a Ježíš stál vedle ní. Pro
slzy jej ani nepoznala. Uˇcedníci propadli svému smutku natolik, že
nevˇeˇrili poselství andˇel ˚u ani slov˚um samotného Krista.
Mnozí lidé si dnes poˇcínají úplnˇe stejnˇe jako tehdy uˇcedníci.
Stále opakují Mariino zoufalé volání: “Odnesli mého Pána a nevím,
kam ho položili.”
Jan 20,13
.
Kolika lidem by Spasitel mohl ˇríci:
“
Proˇc pláˇceš? Koho hledáš?” Stojí vedle nich, ale jejich uslzené oˇci
jej nevidí. Mluví k nim, ale oni nerozumˇejí.
Kdyby tak pozvedli sklonˇenou hlavu a otevˇreli oˇci, aby ho vidˇeli
a slyšeli jeho hlas: “Jdˇete rychle povˇedˇet jeho uˇcedník˚um, že byl
vzkˇríšen z mrtvých.”
Matouš 28,7
.
ˇReknˇete jim, aby se už nevraceli
k Josefovˇe nové hrobce, která byla zavalena velkým kamenem a
zajištˇena ˇrímskou peˇcetí. Kristus tam není. Nechod’te se dívat do
prázdného hrobu. Netruchlete jako lidé bez nadˇeje a bez pomoci.
Ježíš žije, a proto budeme žít i my. Bud’me Bohu vdˇeˇcni a
dovolme, aby z úst, kterých se dotkl svatý oheˇn, zaznˇela radostná
píseˇn: Kristus vstal. Žije, aby se za nás pˇrimlouval. Držme se této
nadˇeje, v ní je naše jistota a záchrana. Vˇeˇrme, a spatˇríme Boží slávu.
[508]
