624
Touha vˇek˚u
se svinou jako kniha.” “Vesmír se žárem roztaví a zemˇe se všemi
[500]
lidskými ˇciny bude postavena pˇred soud.” Ale “Hospodin je útoˇcištˇe
svého lidu a záštita syn˚u Izraele”.
Žid˚um 12,26
;
Izajáš 24,20
;
Izajáš
34,4
;
2.
Petr ˚uv 3,10
;
Jóel 3,16
.
Když Ježíš umíral, byli vojáci svˇedky toho, jak v poledne zahalila
zemi hustá tma. Pˇri vzkˇríšení vidˇeli, jak andˇelská záˇre osvˇetluje noc,
a slyšeli radostný a vítˇezoslavný zpˇev nebešt’an˚u: Pˇremohl jsi satana
a temné mocnosti, zvítˇezil jsi nad smrtí.
Kristus slavnˇe vyšel z hrobu a ˇrímští vojáci jej vidˇeli. Ještˇe
nedávno se mu vysmívali, nyní mu ohromenˇe hledˇeli do tváˇre. V
oslavené Bytosti poznali vˇeznˇe, se kterým se setkali v soudní síni a
kterému pletli trnovou korunu. Byl to ten, který Pilátovi ani Herodovi
nijak neodporoval a nechal se nelidsky biˇcovat. Ten, kterého pˇribili
na kˇríž a nad nímž knˇeží a pˇrední muži samolibˇe potˇrásali hlavami a
ˇríkali: “Jiné zachránil, sám sebe zachránit nem˚uže.”
Matouš 27,42
.
Nakonec jej uložili do Josefovy nové hrobky. Na pokyn z nebe byl
však z tohoto zajetí vysvobozen. Ani hory a skály kolem hrobu mu
nemohly zabránit, aby z nˇeho vyšel.
Pˇri pohledu na andˇely a oslaveného Spasitele padli ˇrímští vojáci
k zemi jako mrtví. Když se nebeský pr ˚uvod ztratil z dohledu, vstali
a tak rychle, jak jen jim tˇresoucí se nohy dovolily, bˇeželi k zahradní
bránˇe. Potáceli se jako opilí a spˇechali do mˇesta. Každému, koho
cestou potkali, hned zvˇestovali, co se stalo. Mˇeli namíˇreno k Pilátovi,
ale novina se donesla k židovským v˚udc˚um a knˇeží spolu s pˇredními
muži pro nˇe poslali, aby se nejprve dostavili k nim. Vojáci vypa-
dali ponˇekud nezvykle. Celí bledí a tˇresoucí se strachy vyprávˇeli o
Kristovˇe zmrtvýchvstání; popsali všechno, co vidˇeli. Nemˇeli ˇcas si
vymyslet nˇeco jiného, ˇríkali jen pravdu. Vydˇešenˇe vysvˇetlovali: Ten
ukˇrižovaný byl Boží Syn. Slyšeli jsme, jak o nˇem andˇel prohlásil:
Majestát nebe a Král slávy.
Falešná zpráva
V knˇežích by se byl krve nedoˇrezal. Kaifáš chtˇel promluvit. Po-
hyboval rty, ale nevydal ze sebe ani hlásku. Vojáci se chystali odejít.
V poslední chvíli se Kaifášovi vrátila ˇreˇc a zastavil je. Poˇckejte,
poˇckejte, volal. Nikomu o tom, co jste vidˇeli, neˇríkejte.
