V hrobˇe
619
proroctví nebyl marný, po vzkˇríšení mnozí uznali Ježíše za Božího
Syna.
Když Nikodém uvidˇel Ježíše na kˇríži, vzpomnˇel si na to, co mu
Spasitel ˇrekl jednou v noci na Olivové hoˇre: “Jako Mojžíš vyvýšil
hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn ˇclovˇeka, aby každý, kdo v
nˇeho vˇeˇrí, mˇel život vˇeˇcný.”
Jan 3,14.15
.
V sobotu, když Kristus le-
žel v hrobˇe, mˇel Nikodém pˇríležitost se poˇrádnˇe zamyslet. Zaˇcínalo
mu svítat. Ježíšova slova už pro nˇeho nebyla tajemstvím. Uvˇedomil
si, oˇc se pˇripravil tím, že se ke Kristu nepˇripojil za jeho života. Vzpo-
mínal na události, které se odehrály na Golgotˇe. Ježíšova modlitba za
ty, kdo jej zabíjeli, i jeho odpovˇed’ umírajícímu lotrovi na uˇceného
ˇclena velerady hluboce zap˚usobily. V duchu znovu vidˇel Spasitele v
jeho smrtelném utrpení a znovu slyšel jeho poslední zvolání: “Doko-
náno jest”, které znˇelo jako slova vítˇeze. Vybavily se mu záchvˇevy
zemˇe, zatažená obloha, roztržená opona, rozpukané skály a jeho
víra byla navždy utvrzena. Táž událost, která uˇcedníky pˇripravila o
nadˇeji, pˇresvˇedˇcila Josefa a Nikodéma o Ježíšovˇe božství. Pevná a
neochvˇejná víra pˇrekonala všechny jejich obavy.
[497]
Nikdy pˇredtím nevzbudil Kristus takovou pozornost zástup˚u,
jako když nyní ležel v hrobˇe. Lidé ze zvyku stále pˇrinášeli své ne-
mocné a trpící na chrámové nádvoˇrí a ptali se: Kdo nám m˚uže ˇríci
nˇeco o Ježíši Nazaretském? Mnozí pˇrišli zdaleka a hledali Krista,
který uzdravoval nemocné a kˇrísil mrtvé. Všude se ozývalo volání:
Hledáme Lékaˇre Krista. Knˇeží pˇri této pˇríležitosti vyšetˇrili ty, u
nichž bylo podezˇrení na pˇríznaky malomocenství. Mnozí se potom
dozvˇedˇeli, že jejich muži, ženy nebo dˇeti byli prohlášeni za malo-
mocné a budou se muset rozlouˇcit s domovem a pˇráteli. Na cizí lidi
budou muset zdálky zoufale volat: “Neˇcistý! Neˇcistý!” Ruce Ježíše
Nazaretského, které se nikdy neštítily dotknout ˇclovˇeka s touto straš-
nou nemocí a vyléˇcit ho, byly nyní složeny na jeho hrudi v hrobˇe.
Ústa, která utˇešovala nemocné a odpovídala na jejich prosbu slovy:
“
Chci, bud’ ˇcist,” (
Matouš 8,3
)
mlˇcela. Mnozí hledali soucit a pomoc
u veleknˇeží a pˇredních muž˚u, ale marnˇe. Oˇcividnˇe se zase chtˇeli
dostat k živému Kristu. Se vší vážností se jej vytrvale dožadovali.
Nechtˇeli se nechat odradit. Byli však vyhnáni z chrámového nádvoˇrí.
K branám byli rozestavˇeni vojáci, kteˇrí nesmˇeli pustit dovnitˇr ni-
koho, kdo pˇrišel s nˇejakým nemocným ˇci umírajícím a dožadoval se
vstupu.
