V hrobˇe
615
Krista se dˇesili dokonce ještˇe víc než živého. Mˇeli hr ˚uzu z toho, že
by se pozornost lidu mohla i nadále soustˇredit na události spojené s
Ježíšovým ukˇrižováním. Báli se následk˚u, které by to vše mohlo mít.
Za žádnou cenu by nedovolili, aby jeho tˇelo z˚ustalo v den odpoˇcinku
na kˇríži. Sobota se blížila a tˇela visící na kˇrížích by ji znesvˇecovala.
Pod touto záminkou požádali židovští v˚udcové Piláta, aby uspíšil
smrt obˇetí a dal jejich tˇela odstranit z kˇríž˚u ještˇe pˇred západem
slunce.
Pilát, stejnˇe jako oni, nechtˇel, aby Ježíšovo tˇelo z˚ustalo na kˇríži,
a jejich žádosti vyhovˇel. Obˇema lotr˚um tedy zpˇrelámali nohy, aby
mohli rychleji zemˇrít. Ježíš byl však v té dobˇe již mrtvý. Suroví
vojáci byli pohnuti tím, co vidˇeli a co o Kristu slyšeli, a proto mu
nohy nelámali. V obˇeti Božího Beránka se naplnilo naˇrízení o slavení
Velikonoc. “Neponechají z nˇeho nic do rána a nezlámou mu žádnou
kost. Budou slavit hod beránka podle všech naˇrízení o nˇem.”
4.
Mojžíšova 9,12
.
[494]
Knˇeží a pˇrední muži byli pˇrekvapeni, že Kristus je již mrtvý.
Smrt na kˇríži byla zdlouhavá. Jen tˇežko se urˇcovalo, kdy vlastnˇe
život skonˇcil. Nestávalo se, že by nˇekdo zemˇrel do šesti hodin po
ukˇrižování. Knˇeží chtˇeli mít jistotu, že je Ježíš mrtvý, a proto jeden
z voják˚u vrazil na jejich pˇríkaz kopí do Spasitelova boku. Z rány
vytryskla oddˇelenˇe voda a krev. Všichni pˇrítomní si toho všimli a Jan
celou událost velice pˇresnˇe zaznamenal: “Jeden z voják˚u mu probodl
kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. A ten, který to vidˇel, vydal o
tom svˇedectví, a jeho svˇedectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu,
abyste i vy uvˇeˇrili. Nebot’ se to stalo, aby se naplnilo Písmo: ‘Ani
kost mu nebude zlomena.’ A na jiném místˇe Písmo praví: ‘Uvidí,
koho probodli.’”
Jan 19,34-37
.
Po vzkˇríšení rozšíˇrili knˇeží a pˇrední muži zprávu, že Kristus
na kˇríži nezemˇrel, ale jen omdlel a potom se opˇet probral. Podle
jiné zvˇesti prý do hrobu nevložili skuteˇcné tˇelo z masa a kostí,
ale pouhou napodobeninu. Jednání ˇrímských voják˚u však tyto lži
vyvrací. Nelámali mu nohy proto, že byl již mrtvý. Na pˇríkaz knˇeží
mu probodli bok. I kdyby nebyl mrtvý, tomuto zranˇení by okamžitˇe
podlehl.
Ježíše ale nezabila rána kopím ani tˇelesné utrpení na kˇríži. Vý-
kˇrik, který se “mocným hlasem” (
Matouš 27,50
;
Lukáš 23,46
)
vydral
z jeho úst v okamžiku smrti, a proud krve a vody, který mu vytekl z
