608
Touha vˇek˚u
dvakrát pˇred veleradu, dvakrát pˇred Piláta a jednou pˇred Heroda.
Vysmívali se mu, biˇcovali ho, odsoudili jej, na záda mu naložili
tˇežký kˇríž a za hlasitého pláˇce jeruzalémských dcer a posmˇechu
davu jej vedli na místo ukˇrižování.
Nebe se zármutkem a ohromením hledˇelo na ukˇrižovaného
Krista. Z rozdrásaných spánk˚u mu tekla krev a na ˇcele mˇel krvavý
pot. Z pˇribitých rukou a nohou stékala na kámen pod kˇrížem jedna
kapka krve za druhou. Rány od hˇreb˚u se váhou tˇela stále zvˇetšovaly.
Tíha hˇríchu svˇeta na Krista tˇežce doléhala, jeho dech se zrychloval a
prohluboval.
Celé nebe užaslo nad modlitbou, kterou v tomto nevýslovném
utrpení vyslovil: “Otˇce, odpust’ jim, vždyt’ nevˇedí, co ˇciní.”
Lukáš
23,34
.
Pˇred ním stáli lidé, kteˇrí byli stvoˇreni k Božímu obrazu, a
usilovali o život jednorozeného Božího Syna. Pro nebeský vesmír to
byl hrozný pohled.
Kolem kˇríže se shromáždily knížectva a mocnosti temnoty a
zasévaly do srdcí lidí stín nevˇery. Když B˚uh tyto bytosti stvoˇril, aby
[489]
pˇrebývaly v blízkosti jeho tr˚unu, byly krásné a vyzaˇrovala z nich
sláva. Jejich nádhera a svatost byly v souladu s jejich vznešeným
postavením. B˚uh jim dal moudrost i vše ostatní, co pro své poslání
potˇrebovaly. Byly Božími služebníky. Nyní by však v tˇechto padlých
andˇelech nikdo slavné serafíny, kteˇrí kdysi sloužili v nebi, nehledal.
Satanské síly se spojily se zkaženými lidmi a snažily se pˇre-
svˇedˇcit dav, že Kristus je nejvˇetší hˇríšník a zaslouží si opovržení.
Duch prvního velkého vzbouˇrence ovládal všechny, kdo se Kristu
na kˇríži vysmívali. Našeptával jim sprosté a nízké urážky. Strhával
je k výsmˇechu. Nic tím však nezískal.
Kdyby se byl Kristus dopustil jediného hˇríchu, kdyby byl sata-
novi jen nepatrnˇe povolil, aby se vyhnul strašlivému utrpení, nepˇrítel
Boha i ˇclovˇeka by byl zvítˇezil. Kristus sklonil hlavu a zemˇrel. Pevnˇe
se držel své víry a byl bezvýhradnˇe odevzdaný Bohu. “A slyšel jsem
mocný hlas v nebi: ‘Nyní pˇrišlo spasení, moc a království našeho
Boha i vláda jeho Mesiáše; nebot’ byl svržen žalobce našich bratˇrí,
který je pˇred Bohem osoˇcoval dnem i nocí.’”
Zjevení 12,10
.
Satan pochopil, že byl odhalen. Nepadlí andˇelé i celý vesmír
mˇeli možnost sledovat jeho jednání. Sám se projevil jako vrah. Prolil
krev Božího Syna, a tím se pˇripravil o náklonnost nebeských bytostí.
Od té doby má omezenou p˚usobnost. I kdyby se sebevíc snažil,
