552
Touha vˇek˚u
Vražedný zástup nemohl v pˇrítomnosti nebeské slávy vydržet ani
chvíli. Lidé ohromenˇe ustoupili. Knˇeží, starší, vojáci i Jidáš padli na
zem jako mrtví.
Andˇel zmizel a svˇetlo se rozplynulo. Ježíš mˇel možnost uprch-
nout, ale z˚ustal. Byl klidný a vyrovnaný. Stál oslavený uprostˇred
zatvrzelého davu, který mu nyní bezmocnˇe ležel u nohou. Uˇcedník˚u
se zmocnila bázeˇn a užasle hledˇeli na svého Mistra.
Najednou se však situace zmˇenila. Zástup vstal. ˇRímští vojáci,
knˇeží a Jidáš Ježíše obstoupili. Jako by se stydˇeli za svoji slabost
a báli se, že jim unikne. Spasitel se jich znovu zeptal: “Koho hle-
dáte?” Mohli se již pˇresvˇedˇcit, že ten, kdo pˇred nimi stojí, je Boží
Syn, ale nechtˇeli. Na otázku: “Koho hledáte?” znovu odpovˇedˇeli:
“
Ježíše Nazaretského.” Spasitel k nim promluvil: “ ˇRekl jsem vám,
že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít,” a ukázal na
uˇcedníky(
Jan 18,7.8
).
Vˇedˇel, jak slabá je jejich víra, a chtˇel je ochrá-
nit pˇred pokušením a zkouškou. Byl pˇripraven obˇetovat za nˇe sv˚uj
život.
Zrádce Jidáš nezapomnˇel na sv˚uj úkol. Když pˇrišli do zahrady,
vedl dav. Nejvyšší knˇez šel tˇesnˇe za ním. S Ježíšovými pronásle-
dovateli si pˇredem domluvil znamení: “Koho políbím, ten to je;
toho zatknˇete.”
Matouš 26,48
.
Když však pˇristoupil k Ježíši, tváˇril
se, jako by s nimi nemˇel nic spoleˇcného. Podal mu ruku jako starý
dobrý pˇrítel a ˇrekl: “Bud’ zdráv, Mistˇre.”
Matouš 26,49
.
Nˇekolikrát
jej políbil a pˇredstíral lítost, jako by s ním cítil v jeho nebezpeˇcí.
Ježíš mu odpovˇedˇel: “Pˇríteli, konej sv˚uj úkol!”
Matouš 26,50
.
Potom chvˇejícím se hlasem smutnˇe dodal: “Jidáši, políbením zrazu-
ješ Syna ˇclovˇeka?”
Lukáš 22,48
.
Chtˇel probudit zrádcovo svˇedomí
a dotknout se jeho zatvrzelého srdce. Jidáš však již v sobˇe nemˇel
ani kousek cti, vˇernosti ˇci lidského citu. V jeho pohledu byla drzá
vyzývavost, nejevil ani nejmenší náznak lítosti. Prop˚ujˇcil se satanovi
a nemˇel sílu mu vzdorovat. Ježíš se zrádcovu políbení nebránil.
Když dav vidˇel, jak se Jidáš dotýká Ježíše, který tam ještˇe pˇred
chvílí stál v nebeské slávˇe, dodal si odvahy. Chopili se Krista a chtˇeli
mu svázat ruce, ruce, které nikdy nekonaly nic jiného než dobro.
