V Getsemanské zahradˇe
551
hoˇrkosti z ruky. Pˇrišel jej ujistit o Otcovˇe lásce a povzbudit ho, aby
kalich vypil. Pˇrišel posílit pokornˇe prosícího bohoˇclovˇeka. Ukázal
na otevˇrená nebesa a pˇripomnˇel mu, kolik lidí bude jeho utrpením
zachránˇeno. Ujistil jej, že Otec je vˇetší a mocnˇejší než satan a že
jeho smrt bude pro satana koneˇcnou a úplnou porážkou. Království
tohoto svˇeta potom pˇripadne svatým Nejvyššího. Poukázal na obrov-
ské zástupy zachránˇených, navˇeky spasených lidí, kteˇrí mu budou
odmˇenou za prožitá muka.
Kristovo utrpení tím neskonˇcilo, ale sklíˇcenost a tíseˇn se rozply-
nuly. Bouˇre neutichla, ale Ježíš, proti nˇemuž byly její vlny namíˇreny,
se vzchopil a nabral sílu k boji. Byl klidný a vyrovnaný. Na jeho
zkrvavené tváˇri se rozhostil nebeský pokoj. Snášel to, co by nikdo z
lidí nikdy nevydržel, nebot’ zakoušel utrpení smrti za všechny lidi.
Svˇetlo, které obklopovalo Spasitele, probudilo spící uˇcedníky.
Zahlédli andˇela, který se sklánˇel nad modlícím se Mistrem. Vidˇeli,
jak zvedá Spasitelovu hlavu a ukazuje k nebi. Slyšeli jeho hlas,
kterým Krista utˇešoval a povzbuzoval, znˇel jako nádherná hudba.
Pˇripomnˇeli si, co prožili na hoˇre promˇenˇení. Vzpomnˇeli si na slávu,
která obklopila Ježíše v chrámu, i na Boží hlas, jenž promluvil z
oblaku. Ona sláva se zjevila i nyní a uˇcedníci se již o svého Mistra
nebáli. Byl v Boží péˇci a na Boží pokyn jej pˇrišel chránit mocný
andˇel. Unavené uˇcedníky opˇet pˇremohla podivná neteˇcnost, a když
k nim Ježíš pˇrišel, spali.
Smutnˇe na nˇe pohlédl a ˇrekl: “Ještˇe spíte a odpoˇcíváte? Hle,
pˇriblížila se hodina, a Syn ˇclovˇeka je vydáván do rukou hˇríšník˚u.”
Matouš 26,45
.
Když k nim mluvil, slyšel již kroky zástupu, který jej hledal, a
dodal: “Vstaˇnte, pojd’me! Hle, pˇriblížil se ten, který mˇe zrazuje.”
Matouš 26,46
.
Jidášova zrada
Když Ježíš vyšel vstˇríc svému zrádci, nebyla už v jeho tváˇri ani
stopa po pˇredcházejícím zápasu. Postavil se pˇred uˇcedníky a zeptal
se zástupu: “Koho hledáte?” Odpovˇedˇeli mu: “Ježíše Nazaretského.”
ˇRekl jim: “To jsem já.”
Jan 18,4.5
.
Vtom se mezi dav a Ježíše
postavil andˇel, který pˇred chvílí Spasitele povzbuzoval. Ježíšovu tváˇr
[443]
ozaˇrovalo nebeské svˇetlo a sestoupil na nˇeho stín ve tvaru holubice.
