Nebojte se!
537
odpadnete, nebot’ je psáno: ‘Budu bít pastýˇre a rozprchnou se ovce
[431]
stáda.’”
Matouš 26,31
.
Uˇcedníky jeho slova pˇrekvapila a ranila.
Vzpomnˇeli si, jak o sobˇe Ježíš v synagoze v Kafarnaum hovoˇril jako
o chlebu života a jak se mnozí urazili a odvrátili se od nˇeho. Dvanáct
uˇcedník˚u mu však z˚ustalo vˇerných. Petr vyjádˇril oddanost Kristu
jménem všech. Spasitel tehdy ˇrekl: “Nevyvolil jsem si vás dvanáct?
A pˇrece jeden z vás je d’ábel.”
Jan 6,70
.
V horní místnosti Ježíš ˇrekl,
že jeden z dvanácti jej zradí a Petr jej zapˇre. Tentokrát se však jeho
slova týkala všech.
Petr hlasitˇe vyjádˇril sv˚uj nesouhlas: “I kdyby všichni odpadli,
já ne.”
Marek 14,29
.
Již v horní místnosti prohlásil: “S tebou jsem
hotov jít i do vˇezení a na smrt.”
Lukáš 22,33
.
Ježíš jej tehdy va-
roval, že ještˇe té noci svého Spasitele zradí. Nyní své napomenutí
opakuje: “Amen, pravím tobˇe, že dnes, této noci, dˇrív než kohout
dvakrát zakokrhá, právˇe ty mˇe tˇrikrát zapˇreš.” Petr “však ještˇe hor-
livˇeji prohlašoval: ‘I kdybych mˇel spolu s tebou umˇrít, nezapˇru tˇe.’
Tak mluvili všichni.”
Marek 14,30.31
.
Uˇcedníci si pˇríliš vˇeˇrili a
opakované tvrzení Krista, který všechno ví, odmítali. Nebyli na nad-
cházející zkoušku pˇripraveni. Svoji slabost si však uvˇedomili až ve
chvíli, kdy na nˇe dolehlo pokušení.
Když Petr ˇrekl, že p˚ujde za svým Pánem i do vˇezení a na smrt,
myslel to zcela vážnˇe a upˇrímnˇe, ale neznal sám sebe. V jeho srdci
byl skrytý zárodek zla, který ˇcekal na vhodnou pˇríležitost, aby se
mohl projevit. Pokud si Petr toto nebezpeˇcí neuvˇedomoval, hrozila
mu vˇeˇcná záhuba. Spasitel vˇedˇel, že Petr je samolibý a pˇríliš sebejistý
a že tyto vlastnosti v nˇem pˇremohou dokonce i lásku ke Kristu.
V jeho životˇe se projevovalo mnoho slabostí, nepotlaˇcený hˇrích,
duchovní lhostejnost, neposvˇecenost a nedbalý pˇrístup k pokušení.
Kristovo varování bylo výzvou ke zkoumání vlastního nitra. Petr
se potˇreboval zbavit pˇrílišné d˚uvˇery v sebe sama a upevnit svou
víru v Krista. Kdyby byl pokornˇe pˇrijal Ježíšovo napomenutí, byl
by jako oveˇcka prosil svého Pastýˇre o záchranu. Když se zaˇcal
topit ve vlnách Galilejského jezera, volal: “Pane, zachraˇn mne!”
Matouš 14,30
.
Kristus tehdy hned vztáhl ruku a chytil ho. Kdyby byl
i tentokrát zavolal na Ježíše: Zachraˇn mˇe pˇrede mnou samým!, byl
by zachránˇen. Petr však vnímal Kristova slova jako projev ned˚uvˇery
a cítil se ukˇrivdˇen. Urazil se a zaˇcal si být ještˇe více jistý sám sebou.
