536
Touha vˇek˚u
Kristus pˇrislíbil své církvi dar Ducha svatého. Toto zaslíbení
platilo pro první uˇcedníky, stejnˇe jako platí pro nás. Má však také
podmínku. Mnoho lidí slibu vˇeˇrí, ˇciní si na nˇej nárok, mluví o Kristu
a Duchu svatém, ale marnˇe. Nepoddávají se Božímu vlivu a nene-
chávají se vést Boží mocí. Duch svatý zde není pro to, abychom jej
využívali. On má používat nás. Prostˇrednictvím Ducha B˚uh p˚usobí
na sv˚uj lid, aby chtˇeli a ˇcinili, co se mu líbí (
Filipským 2,13
).
Mnozí
lidé se mu však nechtˇejí podˇrídit. Chtˇejí být sami svými pány. Proto
nedostávají Boží dar. B˚uh dává svého Ducha tˇem, kdo na nˇeho po-
kornˇe ˇcekají, nechávají se jím vést a spoléhají na jeho milost. Boží
moc oˇcekává, že po ní budou lidé toužit a že ji pˇrijmou. Budeme-li s
vírou prosit o zaslíbené požehnání, dostaneme spolu s ním i všechna
ostatní. Kristus je ve své nekoneˇcné milosti ochoten udˇelit každému
tolik dar ˚u, kolik je schopen pˇrijmout.
V rozhovoru s uˇcedníky Kristus neuˇcinil ani jednu truchlivou po-
známku o svém utrpení a smrti. Zanechal uˇcedník˚um odkaz pokoje.
ˇRekl: “Pokoj vám zanechávám, sv˚uj pokoj vám dávám; ne jako dává
svˇet, já vám dávám. At’ se vaše srdce nechvˇeje a nedˇesí!”
Jan 14,27
.
Cestou na Olivovou horu
Než opustil horní místnost, zazpíval Spasitel s uˇcedníky chvalo-
zpˇev. V jeho hlase nebyl ani náznak žalostného náˇrku, znˇelo v nˇem
radostné velikonoˇcní haleluja:
“
Chvalte Hospodina,
všechny národy,
všichni lidé, chvalte ho zpˇevem,
nebot’ se nad námi mohutnˇe
klene jeho milosrdenství.
Hospodinova vˇernost je vˇeˇcná!
Haleluja.”
Žalm 117.
Když dozpívali, vyšli ven. Prodírali se rušnými ulicemi k mˇest-
ské bránˇe a odtud pak smˇeˇrovali k Olivové hoˇre. Šli pomalu, každý
byl ponoˇren do svých myšlenek. Když se blížili k hoˇre, Ježíš s
hlubokým zármutkem v srdci ˇrekl: “Vy všichni ode mne této noci
