72.
kapitola — Poslední veˇceˇre
“
Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal
jej a ˇrekl: ‘Toto jest mé tˇelo, které se za vás vydává; to ˇci ˇnte na mou
památku.’ Stejnˇe vzal po veˇceˇri i kalich a ˇrekl: ‘Tento kalich je nová
smlouva, zpeˇcetˇená mou krví; to ˇci ˇnte, kdykoli budete píti, na mou
památku.’”
1.
Korintským 11,23-25
.
Kristus stanul na rozhraní dvou náboženských systém˚u a jejich
dvou velikých svátk˚u. On sám, neposkvrnˇený Boží Beránek, byl
pˇripraven obˇetovat se za hˇrích, a ukonˇcit tak symbolický obˇradní
systém, který po ˇctyˇri tisíciletí naznaˇcoval jeho smrt. Když jedl
se svými uˇcedníky velikonoˇcního beránka, ustanovil místo starého
obˇradu novou službu, která mˇela lidem pˇripomínat jeho velikou
obˇet’. Tradice staré národní židovské slavnosti mˇela navždy skonˇcit.
Kristovi následovníci na celém svˇetˇe mˇeli v každé dobˇe slavit nový
obˇrad, který Kristus zavedl.
Velikonoce mˇely Izraelc˚um pˇripomínat jejich vysvobození z
egyptského otroctví. B˚uh naˇrídil, aby rodiˇce každý rok znovu a
znovu vyprávˇeli svým dˇetem, co se tehdy stalo, a vysvˇetlovali jim,
proˇc se Velikonoce slaví. Vzpomínka na zázraˇcné vysvobození mˇela
z˚ustávat v pamˇeti celého národa stále živá. Veˇceˇre Pánˇe byla usta-
novena proto, aby lidem pˇripomínala veliké vysvobození, které jim
pˇrinesla Kristova smrt. Máme ji slavit až do chvíle, kdy Kristus opˇet
pˇrijde ve své moci a slávˇe, abychom nikdy nezapomnˇeli, co všechno
pro nás vykonal.
Pˇred odchodem z Egypta jedli Izraelci beránka vstoje, s pˇrepása-
nými bedry a s holí v ruce. Byli pˇripraveni vydat se na cestu. Slavili
obˇrad zp˚usobem, který odpovídal jejich situaci. Chystali se vyjít z
egyptské zemˇe, ˇcekala je tˇežká a strastiplná cesta pouští.
V Kristovˇe dobˇe tomu však bylo jinak. Neodcházeli z cizí zemˇe,
naopak, bydleli ve své vlastní. Byl jim dopˇrán pokoj, a proto slavili
velikonoˇcní veˇceˇri v klidu a pohodˇe. Hosté leželi na pohovkách
kolem stolu, opírali se o levou ruku a pravou jedli. Hlavu si mohli
520
