Pˇríklad pokory
515
být izraelským králem. Všechny jeho nadˇeje na svˇetskou slávu v
pozemském království se rozplynuly. Jidáš usoudil, že následováním
Krista nic nezíská. Když vidˇel, jak se Ježíš ponižuje, utvrdil se ve
svém zámˇeru jej zradit a prohlásit, že se nechal oklamat. Pod vlivem
zlého ducha se rozhodl dokonat zapoˇcaté dílo zrady.
Jidáš si vybral místo u stolu a usadil se jako první. Ježíš mu také
jako prvnímu posloužil. Jan, nad nímž se Jidáš tak pohoršoval, pˇrišel
na ˇradu jako poslední. Jan v tom však nespatˇroval žádnou výtku
ani pˇrezírání. Uˇcedníci byli Kristovým jednáním hluboce dojati.
Když Spasitel pˇristoupil k Petrovi, Petr užasle zvolal: “Pane, ty mi
chceš mýt nohy?”
Jan 13,6
.
Kristova laskavost jej zlomila. Stydˇel
se za to, že nikdo z uˇcedník˚u se této služby neujal. Ježíš mu ˇrekl:
“
Co já ˇciním, nyní nechápeš, potom však to pochopíš.”
Jan 13,7
.
Petr nemohl snést pohled na to, jak jeho Pán, kterého považoval za
Božího Syna, dˇelá práci sluhy. Takové ponížení! Všechno se v nˇem
vzbouˇrilo. Neuvˇedomoval si, že proto Kristus pˇrišel na zem. Hlasitˇe
zvolal: “Nikdy mi nebudeš mýt nohy!”
Jan 13,8
.
Kristus Petrovi se vší vážností odpovˇedˇel: “Jestliže tˇe neumyji,
nebudeš mít se mnou podíl.”
Jan 13,8
.
Služba, kterou Petr odmítal,
byla symbolem hlubšího oˇcištˇení. Kristus pˇrišel oˇcistit srdce od
skvrn hˇríchu. Petr nechtˇel dovolit Ježíši, aby mu umyl nohy, a tím
vlastnˇe vyšší oˇcištˇení, které zdánlivˇe ponižující služba pˇredstavovala,
odmítal. Zavrhoval tím i svého Pána. Ježíš nás chce oˇcistit a nevidí
v tomto díle nic ponižujícího. Opravdovou pokoru projevíme tím, že
budeme vdˇeˇcnˇe pˇrijímat vše, co pro nás Kristus dˇelá, a upˇrímnˇe mu
sloužit.
[415]
Když Petr vyslechl Ježíšova slova: “Jestliže tˇe neumyji, nebudeš
mít se mnou podíl,” jeho pýcha a tvrdohlavost se zlomily. Nemohl
snést ani pomyšlení na to, že by mˇel být od Krista odlouˇcen. To
by byla jeho smrt. ˇRekl: “‘Pane, pak tedy nejenom nohy, ale i ruce
a hlavu!’ Ježíš mu ˇrekl: ‘Kdo je vykoupán, nepotˇrebuje než nohy
umýt, nebot’ je celý ˇcistý.’”
Jan 13,9.10
.
Ježíš nemˇel na mysli pouze tˇelesnou ˇcistotu. Stále hovoˇril o vyš-
ším stupni oˇcištˇení a mytí nohou bylo jen jeho symbolem. ˇClovˇek,
který se vykoupal, byl ˇcistý, ale nohy v sandálech se mu brzy za-
prášily a bylo tˇreba je znovu umýt. Petr a jeho bratˇri byli umyti v
prameni, který vytryskl, aby smyl hˇrích a neˇcistotu. Kristus je pˇrijal
