Pˇríklad pokory
513
všechno, co ho ˇceká, a nebylo by divu, kdyby jej pˇredstava vlastního
ponížení a utrpení pˇremohla. Ježíš však myslel na svých dvanáct
uˇcedník˚u, kteˇrí byli s ním jako jeho nejbližší. Až skonˇcí jeho potupa
[413]
a bolestné trápení, budou muset z˚ustat ve svˇetˇe a bojovat. Vždy,
když si pˇredstavil utrpení, které ho ˇceká, myslel i na své uˇcedníky.
Nejvˇetší starost mˇel o nˇe.
Nyní s nimi trávil poslední veˇcer a chtˇel jim toho mnoho ˇríci.
Kdyby byli pˇripraveni pˇrijmout to, co jim chtˇel sdˇelit, mohli být
ušetˇreni zoufalé úzkosti, zklamání a nevˇery. Ježíš však vidˇel, že to
neunesou. Když na nˇe hledˇel, nedokázal slova varování a zároveˇn
i útˇechy vyslovit. Nastalo ticho. Ježíš jako by váhal. Uˇcedníci byli
celí nesví. Soucit a láskyplnost, kterou v nich Ježíš˚uv zármutek
probudil, jako by se rozplynuly. Naznaˇcil jim, jaké utrpení jej ˇceká,
ale jeho slova na nˇe udˇelala jen malý dojem. Dívali se na sebe a
jejich pohledy prozrazovaly žárlivost a nevraživost.
“
Vznikl mezi nimi spor, kdo z nich je asi nejvˇetší.”
Lukáš 22,24
.
Ježíše to ranilo a zarmoutilo. Uˇcedníci se stále ještˇe nevzdali své
oblíbené pˇredstavy, že Kristus prosadí svoji moc a usedne na Da-
vid˚uv tr ˚un. Každý z nich v skrytu duše toužil mít v jeho království
nejvyšší postavení. Hodnotili sami sebe i jeden druhého. Místo aby
si více vážili svých bratr ˚u, chtˇeli prosadit sami sebe. Když Jakub s
Janem žádali Krista, aby mohli v jeho království sedˇet jeden po jeho
pravici a druhý po jeho levici, byli ostatní uˇcedníci velmi pobouˇreni.
Janova a Jakubova troufalost je rozˇcilila natolik, že hrozilo jejich
vzájemné odcizení. Cítili se nedocenˇení, mˇeli dojem, že jejich vˇer-
nost a schopnosti nejsou náležitˇe uznávány. Nejdotˇcenˇejší ze všech
byl Jidáš.
Uˇcedníci vstoupili do horní místnosti podráždˇení a rozmrzelí.
Jidáš se tlaˇcil dopˇredu, aby mohl sedˇet po Kristovˇe levici, Jan se
usadil po Mistrovˇe pravici. Místo vedle Krista bylo považováno za
nejˇcestnˇejší a Jidáš je chtˇel získat. Jidáš byl zrádce.
Umývání nohou
Vznikla však ještˇe další neshoda. Pˇri slavnostních pˇríležitostech
bylo zvykem, že sluha umýval host ˚um nohy. I tentokrát bylo na
umývání vše pˇripraveno, džbán, umyvadlo i ruˇcník. Nebyl tam však
žádný služebník, a mytí nohou tedy z˚ustávalo na uˇcednících. Ti se
