Léˇcky
475
vyražená na minci a ˇrekl: “Co je císaˇrovo, odevzdejte císaˇri, a co je
Boží, Bohu.”
Marek 12,15-17
.
Zvˇedové si mysleli, že Ježíš na otázku odpoví zcela jednoznaˇcnˇe,
bud’ tak, ˇci onak. Kdyby ˇrekl, že dávat císaˇri daˇn je nezákonné,
[383]
ohlásili by to ˇrímským úˇrad˚um, a ty by Ježíše zatkly za podnˇecování
vzpoury. V pˇrípadˇe, že by placení daní prohlásil za zákonné, obvinili
by jej pˇred lidem, že se staví proti Božímu zákonu. Najednou si však
nevˇedˇeli rady, cítili, že jsou poraženi. Ježíš jim jejich plány pˇrekazil.
K jeho struˇcné a jasné odpovˇedi nemˇeli co dodat.
Ježíš nemluvil nijak vyhýbavˇe, odpovˇedˇel na otázku pˇrímo a
otevˇrenˇe. V ruce držel minci, na níž bylo vyraženo císaˇrovo jméno i
jeho podoba. Prohlásil, že žijí-li pod ochranou ˇrímské moci, musí
ji podporovat tak, jak žádá, pokud to není v rozporu s jejich povin-
ností v˚uˇci Bohu. Mˇeli se pokojnˇe podˇrizovat zákon˚um zemˇe, ale
pˇredevším mˇeli v každé dobˇe zachovat vˇernost Bohu.
Spasitelova slova: “Co je Boží, odevzdejte Bohu” byla pro pleti-
cháˇrské Židy ostrou výtkou. Kdyby byli vˇernˇe plnili své povinnosti
v˚uˇci Bohu, nebyli by poraženým národem a nemuseli by se podˇri-
zovat cizí moci. Nad Jeruzalémem by nevlála ˇrímská vlajka, v jeho
branách by nestála ˇrímská stráž a v jeho hradbách by nevládl ˇrímský
správce. Židovský národ platil za to, že nebyl vždy vˇerný Bohu.
Když farizeové vyslechli Kristovu odpovˇed’, “podivili se, ne-
chali ho a odešli”.
Matouš 22,22
.
Ježíš jim vytkl jejich pokrytectví
a domýšlivost a vyˇrkl pˇritom jednu velmi d˚uležitou zásadu. Jasnˇe
vymezil povinnosti, které má ˇclovˇek v˚uˇci svˇetské vládˇe, i jeho povin-
nosti v˚uˇci Bohu. Mnoho lidí tuto spornou otázku koneˇcnˇe pochopilo
a od té doby se ve svém životˇe ˇrídili Ježíšovou zásadou. Mnozí
sice odešli nespokojeni, ale vidˇeli, že otázka byla jasnˇe vysvˇetlena a
obdivovali Ježíšovu prozíravost.
Saduceové a jejich otázky
Jakmile Spasitel umlˇcel farizeje, pˇrišli se svými lstivými otáz-
kami saduceové. Mezi obˇema skupinami panovalo silné nepˇrátelství.
Farizeové se pˇrísnˇe drželi tradice. D˚uslednˇe zachovávali vnˇejší ob-
ˇrady, horlivˇe se oˇcišt’ovali, postili, dlouze se modlili a okázale dávali
almužny. Kristus však ˇrekl, že jejich lidská naˇrízení znevažují Boží
zákon. Farizeové byli jako celek zaslepení a pokryteˇctí. Našli se
