470
Touha vˇek˚u
Židé toto proroctví ˇcasto opakovali v synagogách a vztahovali je
na oˇcekávaného Mesiáše. Kristus byl úhelným kamenem židovského
národa i celého plánu spasení. Židovští stavitelé, knˇeží a pˇrední muži
Izraele tento základní kámen právˇe odmítali. Spasitel je chtˇel upo-
zornit na nebezpeˇcí, jaké jim hrozí, a proto obracel jejich pozornost
k proroctvím. Všemi možnými zp˚usoby se jim snažil vysvˇetlit, ˇceho
se vlastnˇe chtˇejí dopustit.
Kristova slova mˇela ještˇe další význam. Na otázku: “Když nyní
pˇrijde pán vinice, co udˇelá tˇem vinaˇr˚um?” chtˇel od farize˚u dostat
právˇe takovou odpovˇed’, jakou dostal. Chtˇel, aby sami nad sebou
vynesli rozsudek. Nedbali na jeho varování a neˇcinili pokání, tím
zpeˇcetili sv˚uj osud. Spasitel si pˇrál, aby pochopili, že na sebe sami
pˇrivolali záhubu. Chtˇel jim ukázat, že B˚uh jim jako národu spraved-
livˇe odnímá jejich výsady a že nakonec m˚uže dojít nejen ke zniˇcení
chrámu a mˇesta, ale i k rozptýlení celého národa.
Posluchaˇci varování pochopili. Knˇeží a starší však byli i pˇres
rozsudek, který nad sebou vyˇrkli, pˇripraveni naplnit slova: “To je
dˇedic. Pojd’te, zabijme ho.” “Hledˇeli se ho zmocnit, ale báli se
zástup˚u,” protože ty byly na Ježíšovˇe stranˇe (
Matouš 21,38.46
).
Když Kristus zmínil proroctví o zavrženém kameni, dotkl se
skuteˇcné události z dˇejin Izraele spojené se stavbou prvního chrámu.
Proroctví se vztahovalo zejména na dobu prvního Kristova pˇríchodu
a mˇelo oslovit pˇredevším Židy, ale je pouˇcné i pro nás. Pˇri stavbˇe
Šalomounova chrámu se velké kameny urˇcené na zdi a základy opra-
covávaly již v kamenolomu. Dˇelníci je potom jen pˇrivezli na místo
a stavˇeli na sebe podle plánu, žádnými nástroji je již neupravovali.
[378]
Na stavbu základ˚u tehdy pˇrivezli jeden mimoˇrádnˇe velký kámen
zvláštního tvaru. ˇRemeslníci však pro nˇej nenašli místo a odmítli
jej. Byl jim jen k zlosti, ležel tam nevyužitý a pˇrekážel. Dlouho se
jim k niˇcemu nehodil. Když potom stavitelé zakládali roh, nemohli
najít kámen, který by byl dost velký, silný a mˇel vhodný tvar, aby
zapadl do urˇceného místa a unesl tíhu, která na nˇem mˇela spoˇcinout.
Kdyby na toto d˚uležité místo zvolili nevhodný kus, bezpeˇcnost celé
stavby by byla ohrožena. Museli najít kámen odolný v˚uˇci p˚usobení
slunce, mrazu a deštˇe. Již dˇríve vybrali nˇekolik kamen˚u, ale všechny
se pod obrovskou tíhou a tlakem rozdrobily na kusy. Jiné nevydržely
prudké zmˇeny povˇetrnostních podmínek. Nakonec si stavitelé všimli
zavrženého kamene. Bez jediné trhliny odolával dlouhodobému p˚u-
