452
Touha vˇek˚u
livostí než všichni ostatní a mávali jimi Spasiteli na pozdrav. Vdovy
a sirotci velebili Ježíšovo jméno za všechna milosrdenství, která jim
prokázal. Uzdravení malomocní mu na cestu prostírali svá ˇcistá rou-
cha a zdravili jej jako krále slávy. V zástupu byli i lidé, které svým
hlasem probudil ze spánku smrti. Lazar, jehož tˇelo se už rozkládalo
v hrobˇe, se v plné síle radoval s ostatními a vedl oslátko, na nˇemž
Spasitel pˇrijíždˇel.
Ovacím pˇrihlíželo i mnoho farize˚u. Byli plni závisti a zloby a
chtˇeli proud všeobecného radování zastavit. Ze všech sil se snažili
dav umlˇcet, ale jejich výzvy a hrozby nadšení lidu jen stupˇnovaly.
Farizeové se báli, že obrovský zástup prohlásí Ježíše za krále. Na-
konec se protlaˇcili až ke Spasiteli a hrozili mu: “Mistˇre, napomeˇn
své uˇcedníky!”
Lukáš 19,39
.
Tvrdili, že tak hluˇcná shromáždˇení
úˇrady nepovolují, a jsou tedy nezákonná. Ježíšova odpovˇed’ je však
zaskoˇcila: “Pravím vám, budou-li oni mlˇcet, bude volat kamení.”
Lukáš 19,40
.
Vítˇezoslavný vjezd do Jeruzaléma byl v naprostém
souladu s Boží v˚ulí. Tak to pˇredpovˇedˇel prorok a nebylo v lidských
silách Boží zámˇer zmˇenit. Kdyby lidé nejednali podle Božího plánu,
nechal by B˚uh promluvit neživé kameny, aby pˇrivítaly jeho Syna a
vzdaly mu chválu. Když farizeové s nepoˇrízenou odešli, rozeznˇela
se všude Zacharjášova slova: “Rozjásej se, sijónská dcero, dcero
jeruzalémská, propukni v hlahol!”
Zacharjáš 9,9
.
Když pr ˚uvod dorazil k úboˇcí hory a chystal se sestoupit do mˇesta,
Ježíš se zastavil a s ním i celý zástup. V záˇri zapadajícího slunce
[364]
se pˇred nimi rozprostíral Jeruzalém v celé své nádheˇre. Všichni se
zahledˇeli na chrám. Majestátnˇe se tyˇcil nad ostatními stavbami, jako
by ukazoval k nebi a obracel pozornost lidí k jedinému pravému a
živému Bohu. Chrám byl dlouhou dobu pýchou a slávou židovského
národa. I ˇRímané se pyšnili jeho vznešeností a ustanovili krále,
který pomohl Žid˚um chrám obnovit a vyzdobit. Sám ˇrímský císaˇr
pˇrispˇel na jeho zkrášlení svými dary. Pevností, bohatstvím a krásou
se chrám stal jedním z div˚u svˇeta.
Záˇre zapadajícího slunce se rozlévala po obloze a osvˇecovala bˇe-
loskvoucí mramor chrámových zdí i lesknoucí se pozlacené sloupy.
Z vrcholu hory, na které Ježíš se svými následovníky stál, vypa-
dal chrám jako obrovská snˇehová stavba se zlatými vˇežiˇckami. U
vchodu do chrámu byl vinný kmen ze zlata a stˇríbra se zelenými
listy a velikými hrozny, který vyrobili ti nejlepší umˇelci. Dílo pˇred-
