Zásady Ježíšova království
433
bylo otázkou moci. Lid mˇel vˇeˇrit a žít tak, jak mu jeho vládci naˇrídili.
Právo ˇclovˇeka samostatnˇe myslet a jednat nebylo v˚ubec uznáváno.
Kristus budoval své království na zcela jiných zásadách. Povolá-
val lidi ke službˇe, ne k moci. Silní mˇeli nést bˇremena slabých. Moc,
postavení, nadání, vzdˇelání — to vše zavazovalo ˇclovˇeka ke službˇe
bližním. I pro nejmenší z Kristových uˇcedník˚u platí: “To všechno je
kv˚uli vám.”
2.
Korintským 4,15
.
“
Syn ˇclovˇeka nepˇrišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal
sv˚uj život jako výkupné za mnohé.”
Matouš 20,28
.
Ve spoleˇcenství
s uˇcedníky Kristus vždy nesl tíhu všech jejich bˇremen a starostí.
Sdílel s nimi chudobu, zapíral pro nˇe sám sebe, kráˇcel pˇred nimi a
uhlazoval jim cestu. Brzy zakonˇcí své dílo na zemi a obˇetuje sv˚uj
život. Zásada, jíž se Kristus ˇrídil, by se mˇela stát základem života
ˇclen˚u církve — jeho tˇela. Podstatou a smyslem spasení je láska. V
Kristovˇe království jsou nejvˇetší ti, kdo se ˇrídí jeho pˇríkladem a žijí
jako pastýˇri jeho stáda.
Pavel popisuje skuteˇcnou d˚ustojnost a pˇrednost kˇrest’anského
života: “Jsem svoboden ode všech, ale uˇcinil jsem se otrokem všech.”
“
Nehledám sv˚uj vlastní prospˇech, nýbrž prospˇech mnohých, aby byli
spaseni.”
1.
Korintským 9,19
;
1.
Korintským 10,33
.
V otázkách svˇedomí musí být ˇclovˇek naprosto svobodný. Nikdo
nesmí ovládat myšlení nˇekoho jiného, rozhodovat za nˇeho nebo mu
urˇcovat, co je jeho povinností. B˚uh dává každému ˇclovˇeku svobodu
myslet a jednat podle svého vlastního pˇresvˇedˇcení. “Každý z nás
tedy sám za sebe vydá poˇcet Bohu.”
ˇRíman˚um 14,12
.
Nikdo nemá
právo zasahovat do osobnosti druhého. Ve všech zásadních vˇecech
“
každý necht’ má jistotu svého pˇresvˇedˇcení”.
ˇRíman˚um 14,5
.
V
Kristovˇe království nikdo nikoho povýšenˇe neutlaˇcuje a k niˇcemu
nenutí. Nebeští andˇelé nepˇricházejí na zem vládnout a dožadovat
se poct, jsou posly milosrdenství a spolupracují s lidmi na jejich
[349]
povznesení.
Ježíš˚uv milovaný uˇcedník si zapsal do své pamˇeti zásady Spasi-
telova uˇcení i jeho slova v celé jejich kráse a do konce svého života
je nepˇrestal zvˇestovat sbor ˚um církve: “To je zvˇest, kterou jste slyšeli
od poˇcátku: abychom se navzájem milovali.” “Podle toho jsme po-
znali, co je láska, že on za nás položil život. A tak i my jsme povinni
položit život za své bratry.”
1.
Jan˚uv 3,11.16
.
Tyto myšlenky vládly v
životˇe prvotní církve po vylití Ducha svatého. “Všichni, kdo uvˇeˇrili,
