428
Touha vˇek˚u
tˇech, kdo by se odvážili tvrdit, že na Ježíši zatím neshledali nic, zaˇc
by zasluhoval smrt.
Kristovi nepˇrátelé byli na zasedání rady pod mocným vlivem.
Duch svatý p˚usobil na jejich mysl. Satan se je však ze všech sil
snažil ovládnout. Pˇripomínal jim, co všechno museli kv˚uli Kristu
vytrpˇet.
[345]
Jak málo si Ježíš vážil jejich ˇcistoty. Uˇcil, že všichni, kdo chtˇejí být
Božími dˇetmi, musí projevovat daleko vˇetší spravedlnost. Nedbal na
jejich zvyky a obˇrady a povzbuzoval hˇríšníky, aby se obrátili pˇrímo k
Bohu jako ke svému milosrdnému Otci a pˇredložili mu své potˇreby.
Židovští pˇredstavitelé to považovali za znevažování knˇežské služby.
Odmítal uznat teologii rabínských škol. Odhaloval nepravosti knˇeží,
a tím nenapravitelnˇe narušoval jejich vliv. Znevažoval jejich zásady a
tradice. Tvrdil, že sice dbají na pˇrísné dodržování obˇradního zákona,
ale Boží zákon nezachovávají. To vše jim ted’ satan pˇripomínal.
Rozhodnutí o Ježíšovˇe smrti
Namluvil jim, že chtˇejí-li si udržet svoji moc, musí Ježíše zabít,
a oni jeho radu pˇrijali. Hrozba ztráty mocenského postavení pro nˇe
byla dostateˇcným d˚uvodem. S výjimkou nˇekolika ˇclen˚u, kteˇrí se
neodvážili vyjádˇrit sv˚uj názor, rada pˇrijala Kaifášovu ˇreˇc jako Boží
slovo. Všem v radˇe se ulevilo, neshody ustaly. Rozhodli zbavit se
Krista pˇri nejbližší možné pˇríležitosti. Knˇeží a pˇrední muži odmítli
d˚ukaz Ježíšova božství a uzavˇreli se tak do neproniknutelné tem-
noty. Dostali se zcela do satanovy moci, která je hnala do vˇeˇcné
zkázy. Podlehli jeho klamu natolik, že byli spokojeni sami se sebou.
Považovali se za vlastence, kteˇrí usilují o záchranu národa.
Velerada se však bála zakroˇcit proti Ježíši okamžitˇe, aby nepopu-
dila lid a násilí se nakonec neobrátilo proti ní. Vykonání vyneseného
rozsudku zatím odložila. Spasitel znal její úmysly. Vˇedˇel, že mu
usiluje o život a zanedlouho sv˚uj zámˇer uskuteˇcní. Nebylo však jeho
posláním jí v tom pomáhat, a proto se spolu s uˇcedníky odebral do
jiných míst. Vlastním pˇríkladem názornˇe potvrdil to, co již dˇríve
ˇrekl uˇcedník˚um: “Když vás budou pronásledovat v jednom mˇestˇe,
prchnˇete do jiného.”
Matouš 10,23
.
Uˇcedníci mˇeli široké pole p˚u-
sobnosti, ve kterém mohli pracovat pro spasení druhých. Pokud to
vˇernost Kristu nevyžadovala, nemˇeli se vydávat v nebezpeˇcí života.
