Milosrdný Samaˇran
397
tˇežké je pˇrikázání plnit. Myslel si, že se tak zbaví pocitu viny a
[318]
obhájí se pˇred lidmi. Spasitelova slova jasnˇe ukázala, že jeho otázka
byla zbyteˇcná, protože na ni umˇel sám odpovˇedˇet. Zákoník se však
ptal dále: “A kdo je m˚uj bližní?”
Lukáš 10,29
.
Židé vedli o této otázce nekoneˇcné spory. O pohanech a Sa-
maˇranech nemˇeli žádné pochybnosti. Byli to cizinci a nepˇrátelé.
Jak ale mˇeli rozlišovat mezi pˇríslušníky vlastního národa a mezi
r˚uznými spoleˇcenskými vrstvami? Koho mˇel knˇez, rabín ˇci starší
považovat za svého bližního? Jejich život byl kolobˇehem obˇrad˚u,
kterými se oˇcišt’ovali. Uˇcili, že styk s nevzdˇelaným a zanedbaným
zástupem poskvr ˇnuje a oˇcištˇení potom vyžaduje znaˇcné úsilí. Mˇeli
snad považovat tyto “neˇcisté” za své bližní?
Ježíš se ani tentokrát nenechal vtáhnout do sporu. Neodsoudil
zaslepenost protivník˚u, kteˇrí se jej snažili usvˇedˇcit z hˇríchu. Jedno-
duchým pˇríbˇehem vylíˇcil svým posluchaˇc˚um takový pˇríklad nebeské
lásky, který je všechny hluboce zasáhl a zákoníka pˇrimˇel k vyznání
pravdy.
Tmu je možné rozptýlit jedinˇe svˇetlem. A nejlepší zp˚usob, jak
vyvrátit blud, je pˇredstavit pravdu. Zjevení Boží lásky odhaluje
zvrácenost a hˇríšnost sobeckého srdce.
Pravé milosrdenství
Ježíš vyprávˇel: “Jeden ˇclovˇek šel z Jeruzaléma do Jericha a padl
do rukou lupiˇc˚u; ti jej obrali, zbili a nechali tam ležet polomrtvého.
Náhodou šel tou cestou jeden knˇez, ale když ho uvidˇel, vyhnul se mu.
A stejnˇe se mu vyhnul i levita, když pˇrišel k tomu místu a uvidˇel ho.”
Lukáš 10,30-32
.
Nebyl to žádný vymyšlený pˇríbˇeh, ale skuteˇcná a
všem dobˇre známá událost. Mezi Kristovými posluchaˇci byli i knˇez
a levita, kteˇrí se postiženému vyhnuli.
Cesta z Jeruzaléma do Jericha vedla pˇres Judskou poušt’. Pout-
níci museli procházet divokou skalní roklinou, která se ˇcasto stávala
místem loupežných pˇrepadení a násilí. Právˇe tam napadli lupiˇci
muže, o nˇemž Ježíš vyprávˇel. Vzali mu vše, co mˇelo nˇejakou cenu,
zbili jej a polomrtvého nechali na cestˇe. Jak tam tak ležel, šel kolem
knˇez. Na ranˇeného témˇeˇr ani nepohlédl. Potom se objevil levita.
Byl zvˇedavý, co se stalo, zastavil se a díval se na trpícího ubožáka.
Vˇedˇel, co by mˇel udˇelat, ale bylo to pˇríliš nepˇríjemné. Litoval, že šel
