Poslední cesta do Jeruzaléma
395
modlitbou kajícníka: “Bože, slituj se nade mnou hˇríšným”.
Lukáš
18,11.13
.
Kristus tím vytýkal Žid˚um jejich pokrytectví. Podoben-
stvím o uschlém fíkovníku a slavnostní veˇceˇri pˇredpovˇedˇel zkázu
zatvrzelého národa. Lidem, kteˇrí s pohrdáním odmítli pozvání na
hostinu evangelia, patˇrilo varování: “Nebot’ vám pravím: Nikdo
z tˇech muž˚u, kteˇrí byli pozváni, neokusí mé veˇceˇre.”
Lukáš 14,24
.
Také uˇcedníci dostali velmi cenné pouˇcení. Podobenství o neodbytné
vdovˇe a pˇríteli, který o p˚ulnoci prosí o chleba, zesiluje význam jeho
slov: “Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tluˇcte, a bude
vám otevˇreno.”
Lukáš 11,9
.
Vzpomínka na jeho výrok: “Což teprve
B˚uh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteˇrí k nˇemu dnem i nocí
volají, i když jim s pomocí prodlévá? Ujišt’uji vás, že se jich brzo
zastane,” ˇcasto posilovala jejich kolísavou víru (
Lukáš 18,7.8
).
Kristus znovu zopakoval p˚usobivé podobenství o ztracené ovci.
Pouˇcení, které se v nˇem skrývá, ještˇe dále rozvedl vyprávˇením o
ztracené minci a marnotratném synovi. Význam tˇechto podobenství
uˇcedníci ještˇe plnˇe nechápali. Ale po vylití Ducha svatého, když
vidˇeli velké množství obrácených pohan˚u a žárlivý hnˇev Žid˚u, po-
rozumˇeli podobenství o ztraceném synovi mnohem lépe a dokázali
se také pˇripojit k radosti svého Pána: “Ale máme proˇc se veselit a
radovat,” “protože tento m˚uj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a
je nalezen”.
Lukáš 15,32.24
.
Když potom ve jménu svého Mistra
vycházeli do svˇeta a ˇcelili pohanˇe, chudobˇe a pronásledování, posi-
lovali se slovy, která jim Spasitel ˇrekl na této poslední cestˇe: “Neboj
se, malé stádce, nebot’ vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
Prodejte, co máte, a rozdejte to. Opatˇrte si mˇešce, které se nerozpad-
nou, nevyˇcerpatelný poklad v nebi, kam se zlodˇej nedostane a kde
mol neniˇcí. Nebot’ kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.”
Lukáš
12,32-34
.
[317]
