394
Touha vˇek˚u
Vážení, slavní a uˇcení lidé svˇeta se vší svou vychvalovanou
moudrostí nepochopili Kristovu povahu. Posuzovali Krista podle
jeho zevnˇejšku a podle ponížení, které na nˇeho jako na ˇclovˇeka do-
lehlo. Rybáˇr˚um a publikán˚um však bylo dáno vidˇet Neviditelného.
Dokonce ani uˇcedníci nepochopili vše, co jim chtˇel Kristus zjevit.
ˇCas od ˇcasu, když se podˇrídili moci Ducha svatého, bývali osvíceni.
Uvˇedomovali si, že mají mezi sebou mocného Boha v lidském tˇele.
Ježíš mˇel radost, že vˇeci, které moudˇrí a uˇcení nechápali, byly zje-
veny obyˇcejným lidem. Když jim pˇripomínal starozákonní výroky,
které hovoˇrily o nˇem a o jeho díle smíˇrení, p˚usobil na nˇe Duch svatý,
probouzel je a povznášel do nebeských výšin. Duchovní prorocké
pravdy chápali dokonce jasnˇeji než sami pisatelé. Od té doby už
neˇcetli Starý zákon jako uˇcení zákoník˚u a farize˚u ani jako výroky
dávných mudrc˚u, ale jako nové zjevení od Boha. Vidˇeli toho, “kte-
rého svˇet nem˚uže pˇrijmout, ponˇevadž ho nevidí ani nezná. Vy jej
znáte, nebot’ s vámi z˚ustává a ve vás bude.”
Jan 14,17
.
[316]
Dokonalejší poznání pravdy m˚užeme získat jen tehdy, když se
necháme cele ovládnout Kristovým Duchem. Musíme se zbavit mar-
nivosti a pýchy, osvobodit se od všeho, co nás svazuje, a cele se
poddat Kristu. Lidské schopnosti jsou pˇríliš omezené na to, aby
ˇclovˇek mohl pochopit smíˇrení. Plán vykoupení je tak dalekosáhlý,
že jej filozofie nikdy nem˚uže vysvˇetlit. Z˚ustane navždy tajemstvím,
které ani nejchytˇrejší ˇclovˇek nepochopí. Spasení nelze vysvˇetlit, lze
jej však poznat ze zkušenosti. Spasitelovu velikost pozná jen ten,
kdo si uvˇedomuje vlastní hˇríšnost. Cestou z Galileje do Jeruzaléma
pˇredal Ježíš svým posluchaˇc˚um mnoho ponauˇcení. Lidé mu pozornˇe
naslouchali. Obyvatelé Pereje a Galileje nepodléhali vlivu židov-
ského fanatismu tolik jako lidé v Judsku a jeho uˇcení na nˇe velmi
zap˚usobilo.
Podobenství
V posledních mˇesících své služby Ježíš vyprávˇel mnoho podo-
benství. Knˇeží a rabíni ho pronásledovali se stále vˇetší nenávistí,
a proto je varoval v obrazech. Jejich smysl jim nemohl uniknout,
zároveˇn v nich však nemohli najít nic, z ˇceho by bylo možné jej ob-
vinit. V podobenství o farizeovi a publikánovi je samolibá modlitba:
“
Bože, dˇekuji ti, že nejsem jako ostatní lidé,” v ostrém protikladu s
