Poslední cesta do Jeruzaléma
391
poznali, jak nebezpeˇcné je zavrhnout Boží poselství ˇci Božího posla.
Odmítnout Kristovy služebníky znamená odmítnout Krista.
Ježíš ještˇe dodal: “Pravím vám, že Sodomˇe bude v onen den leh-
ˇceji než tomu mˇestu.”
Lukáš 10,12
.
Potom si vzpomnˇel na galilejská
mˇesta, ve kterých dlouho p˚usobil. S hlubokým zármutkem zvolal:
“
Bˇeda ti, Chorazin, bˇeda ti Betsaido! Kdyby se byly v Týru a Sidónu
udály takové mocné skutky jako u vás, dávno by byli sedˇeli v žínˇe-
ném šatˇe, sypali se popelem a ˇcinili pokání. Ale Týru a Sidónu bude
na soudu lehˇceji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno
až do nebe? Až do propasti klesneš!”
Lukáš 10,13-15
.
Rušným mˇest ˚um kolem Galilejského jezera bylo nabídnuto nej-
vˇetší požehnání nebes. Den co den v nich p˚usobil Kníže života. Boží
sláva, již toužili spatˇrit proroci a králové, osvˇecovala zástupy, které
proudily za Spasitelem. Pˇresto však obyvatelé tˇechto mˇest nebeský
Dar odmítli.
Rabíni velmi obezˇretnˇe varovali lid, aby nepˇrijímal nové uˇcení,
které Kristus hlásal. Jeho uˇcení a život byly totiž v rozporu s tradi-
cemi otc˚u. Lidé, místo aby se sami snažili pochopit Boží slovo, vˇeˇrili
tomu, co je uˇcili knˇeží a farizeové. Ctili knˇeze a pˇrední muže víc
než Boha. Nechtˇeli se vzdát svých tradic, a proto odmítali pravdu.
Mnozí z nich byli Ježíšovým uˇcením zasaženi a témˇeˇr uvˇeˇrili. Nejed-
nali však podle svého pˇresvˇedˇcení a nepˇridali se na Kristovu stranu.
Satan je tak dlouho pokoušel, až se jim svˇetlo zaˇcalo jevit jako tma.
Mnozí tak odmítli pravdu, která je mohla zachránit.
Vˇerný Svˇedek ˇríká: “Hle, stojím pˇrede dveˇrmi a tluˇcu.”
Zjevení
3,20
.
Každé varování, napomenutí i výzva v Božím slovˇe ˇci z úst
[314]
Božích posl ˚u je klepáním na dveˇre našeho srdce. Kristus chce vejít
dovnitˇr. S každým opomenutým zaklepáním se naše ochota otevˇrít
vytrácí. Pokud jsme k p˚usobení Ducha svatého lhostejní, m˚užeme si
být jisti, že jeho vliv na nás bude slábnout. Naše citlivost se otupí a
my si pˇrestaneme uvˇedomovat, jak krátký je život a jak nekoneˇcná
vˇeˇcnost. U soudu nakonec nebudeme odsouzeni za sv˚uj omyl, ale za
to, že jsme opomenuli pˇríležitosti k poznání pravdy, které nám nebe
nabízelo.
Stejnˇe jako apoštolové dostalo i sedmdesát uˇcedník˚u zvláštní
dary jako peˇcet’ svého poslání. Když splnili sv˚uj úkol, s radostí se
vrátili a ˇrekli: “Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu.”
