356
Touha vˇek˚u
boženská shromáždˇení a nepˇrátelství knˇeží a rabín˚u mátly nejen
lid, ale i jeho uˇcedníky a pˇríbuzné. Ve svém uˇcení zd˚urazˇnoval, že
poslušnost Božího zákona pˇrináší lidem velké požehnání. A pˇritom
jako by sám nemˇel o Bohem stanovený obˇrad zájem. Jeho styky s
publikány a dalšími lidmi špatné povˇesti, pˇrehlížení rabínských na-
ˇrízení a odvaha, s jakou rušil tradiˇcní požadavky na svˇecení soboty,
jej pˇrivádˇely do rozporu s náboženskými v˚udci a vyvolávaly mnoho
otázek. Jeho bratˇri si mysleli, že dˇelá chybu, když se oddˇeluje od
významných uˇcenc˚u národa a staví se proti nim. Byli pˇresvˇedˇceni, že
tito vzdˇelaní muži mají pravdu a Ježíš se mýlí. Mˇeli však pˇred oˇcima
jeho bezhˇríšný život. Nepatˇrili k jeho uˇcedník˚um, ale jeho skutky se
jich pˇresto hluboce dotýkaly. Jeho oblíbenost v Galileji jim lichotila.
Stále doufali, že nˇejakým zp˚usobem dokáže svoji moc a pˇresvˇedˇcí
[287]
farizeje, že je skuteˇcnˇe tím, za koho se prohlašuje. Co kdyby snad
skuteˇcnˇe byl Mesiášem, Knížetem Izraele! Takové pomyšlení v nich
vzbuzovalo pocit pýchy a zadostiuˇcinˇení.
Mˇeli strach, aby vše dopadlo tak, jak chtˇeli, a proto naléhali na
Ježíše, aby šel do Jeruzaléma. “Jdi odtud do Judska, aby tam tvoji
uˇcedníci vidˇeli skutky, které ˇciníš. Nikdo pˇrece nez˚ustává se svými
skutky v ústraní, chce-li být známý na veˇrejnosti. ˇCiníš-li takové
vˇeci, ukaž se svˇetu!”
Jan 7,3.4
.
Ono ˇciníš-li vyjadˇrovalo pochybnost
a nevíru. Pˇrisuzovali mu zbabˇelost a slabost. Pokud ví o tom, že je
Mesiáš, proˇc je tak divnˇe uzavˇrený a nic nedˇelá? Pokud opravdu
má takovou moc, proˇc nejde do Jeruzaléma a neprosadí sv˚uj nárok?
Proˇc nepˇredvede v Jeruzalémˇe zázraky, o nichž se mluví v Galileji?
Neskrývej se v odlehlých krajích, ˇríkali, a nepˇredvádˇej své mocné
ˇciny nevzdˇelaným rolník˚um a rybáˇr˚um. Ukaž se v hlavním mˇestˇe,
získej si podporu knˇeží a vládc˚u a sjednot’ národ v novém království.
Ježíšovi bratˇri byli vedeni sobeckými pohnutkami, jež ˇcasto
ovládají lidi, kteˇrí touží po okázalosti. Sobectví bylo pˇríznaˇcným
rysem svˇeta. Ježíšovi bratˇri byli dotˇceni, protože Ježíš se nesnažil
získat pozemský tr˚un, ale pˇredstavoval se jako Chléb života. Byli
zklamaní, když jej mnozí z jeho uˇcedník˚u opustili. I oni sami se od
nˇeho odvrátili. Nechtˇeli nést kˇríž, který by je ˇcekal, kdyby uznali
Ježíše za Božího Posla, jak to zjevovaly jeho skutky.
Ježíš jim ˇrekl: “‘M˚uj ˇcas ještˇe nenastal, ale pro vás je stále
vhodný ˇcas. Vás nem˚uže svˇet nenávidˇet, mne však nenávidí, protože
ho usvˇedˇcuji z jeho zlých skutk˚u. Vy na svátky jdˇete, já na tyto
